---

Kronika hrabství Redmont

Sobota 9.7. Čas zkoušek a pokory

Vybrané siroty z celého království Araluen dorazily památného dne v den svátku svatého Benedikta do vsi Sloup k setkání s ctěným baronem Araldem a jeho ozbrojenou družinou. Po nezbytném seznámení družiny pána panství se sirotami se celá skupina vydala na pochod k hradu Redmontu. Při pochodu došlo k nemilé události, kdy byla celá skupina přepadena odbojníky, po kterých již delší dobu pase baronova garda a v tento den se odvážila zaútočit na samotného pána a jeho přátele. Vypukla litá přestřelka, při které došlo k menším ztrátám v družině hradního pána, leč ztráty v řadách odbojníků byly významně větší. Po příchodu na hrad pak zranění byli ošetřeni felčarem za zvědavého zevlování vyjevených   sirot. A bylo se na co dívat, vytahování šípů z hrudníku či jiných částí těla není obvyklá kratochvíle. Neboť ne všichni mají známá svá jména, rozhodl purkrabí o provedení her seznamovacích. Družiníci barona se vskutku snažili a tak došlo nejen k seznámení, ale pořádnému blbnutí.

Seznámení s baronem Araldem a jeho pobočníkem

V podvečer se pak celá nová osádka hradu seznámila s panem baronem a jeho pobočníkem – obřadníkem. Neboť zástup sirot byl velký, rozhodl vládce panství využít situace, kdy na hradě ve stejný čas dlí hlavy ctěných vybraných škol rozličného umění filosofického, lékařského i právnického stejně tak i řemesla válečného. Proto siroty prošly zkouškou mistrů škol Přírodozpytu a alchymie, umění diplomatického, felčarského, mistrovství kuchařského a školy bojové. Smutnou to zkušeností však bylo, že ani jeden ze sirotků neprošel zcela náročnými zkouškami a tak do žádné ze škol vybrán nebyl. Pozdě večer, zrovna když hostina byla na vrcholu a zábava se vskutku dařila, dostal baron důležitý dopis týkající se siroty Willa a jeho družiníků. Obsah dopisu však byl neznámý. Proto se Will a jeho přátelé vypravili v noci po večerce tajně do pracovny barona ve věži na nejvyšším bodě hradu. Zde se dozvěděli že o ně mají zájem hraničářští mistři, kteří je očekávají ve svém ležení. A vskutku je zde čekali a nejen to. Oheň připravili a mléko s podivnou hmotou ze zámoří zvanou kakao uvařili a přivítali je mezi sebou.

Noční bonus na noc

Vůdce sousedního království zvaný Dymon vyzval našeho vládce o přepad svých hradů. A tak se této noci stalo. Přesně o hodině půlnoční vyrazila úderná skupina ve složení Giorgo Brucatore, svodný pán Lukas Bohumínský a mistr Jan z Lukavce na sousední Vodní hrad Pod Křížem (8. oddíl vodních skautů Praha). Zkráceně, byli úspěšní. I přes zesílené hlídky, zapálené louče a ohně na hradbách dostali se až na vnitřní nádvoří kde ukořistili bojovou zástavu a nad ránem ji celí promrzlí., mokří ale přešťastní donesli. Bravo pánové, takto chrabří bojovní, co pro naše království jsouce třeba!

Neděle 10.7. Pod korouhví královských jezdců

Slavnostní vztyčení praporců království a Královských jezdců

Co by to byl za hrad a panství potažmo království bez symbolů, znaku a národní hrdosti. I my, jsouce si vědomi své příslušnosti k národu našemu jsme slavnostně vztyčili vlajky království i čelného rodu, na jehož panství úkryt nám poskytnut byl. Je radostí vidět vyrovnané řady, slavnostní uniformy a zvolání hymny i modlitby za zem naší i společenstvo královských jezdců. Tvoříme jednu rodinu, společenství i armádu zároveň, nic není příliš vysokou překážkou a úkol nedostižně těžkým.

Těžba dřeva na Hromové hoře

V hradní kuchyni i krbech začalo docházet dříví, neboť hradní osádka příliš hodovala karbanu a vrchcábům než starostí o jeho blahorodí. Došlo k tomu, že dokonce i sklad dřeva byl spálen a tak nezbylo než se do bukového lesa na kvalitní polena se vypraviti. Proto pod náročným vedením pana nadlesního Matěje ben Eliho jsme vyrazili na blízkou horu, kde jest kvalitního bukového dřeva z probírky dostatek. I přes krátkou vzdálenost necelé jedné míle (1.7 km) se dřevo docela proneslo a mnozí ze sirot se pod nákladem těžce prohýbali. Ke cti je třeba zmíniti, že logistiku zvládli skvěle a donesli vše k spokojenosti pana nadlesního.

Výcvik bojovníka

Z rozkazu našeho ctihodného barona bylo rozhodnuto, že noví rekruti se podrobí základnímu výcviku, který je utuží v dovednostech důležitých pro hraničářské učně. Proto byly vybrány disciplíny nutné k přežití, orientaci a boji. Tedy, mapy, luky, oheň, nůž a sekyra a jako vrchol umění znalosti bylin a léčení darů lesa a luk.

Večer pak následoval první společný oheň s písněmi, slovem pana barona o důležitosti spolupráce a přátelství. Jako motivační text si jeho blahorodí vybralo příběh Barnabáše, povzbuzovatele a klíčovou osobu úsvitu křesťanských dějin z knihy Skutků apoštolských 11:22-25.

Noční bonus na noc

Tak jako jsme úspěšně přepadli vodní tábor Pod Křížem předchozí noci, odveta nenechala na sebe čekat a již tuto noc nás kmen roverů 8. oddílu. Zde je třeba vyzdvihnout bdělost našich stráží a srdnatost s kterou ubránili jak hrad, tak majetek potažmo praporce vlající jako symbol naší přítomnosti. Úryvek z hlídkového deníku (zápis velitele): okolo třetí ráno to byl již třetí poplach s útokem na tábor. Vlajka je uprostřed tábořiště, nicméně hlídka přivedla dvě pobledlé a značně prokřehlé roverky (bylo 8°C). Říkaly asi toto …je nááám straššnááá zzzima, tři hodny se plazíme v rose a trávě. Musíme donésst vlajku zpět. Mohli by jste nám ji dát?!? No co, tak jsme jim ji dali, jsme milosrdní. Stejně si to ve svém táboře slíznout, předvedli bídu. Nevadí, uvidíme příští rok. …

Pondělí 11.7. Slavnosti dožínek

Jako každý rok se na hrad sjelo panstvo a vybraní členové mistrovských škol stejně jako nové rekruti se zapojili do oslavných her. Vzájemné klání bylo rozvrženo do celého dne. První ze soutěží byla soutěž šermířská pod vedením ctihodného Sira Rodnyho. I když jeden z rekrutů utržil tvrdou ránu vypadající na zlomeninu, nezalekli jsme se, a před odjezdem k felčarovi se modlili a dali vše do jeho rukou. Kontrolní rentgen však neodhalil zlomeninu a my měli radost jak je Hospodin k nám milosrdný a dobrý. Dlužno říci, že Kulich se zmátořil a odpoledne poskakoval po rukou a ani si na drsné zranění nevzpomněl. Podivuhodné děti tu máme.

Po  šermu následovalo silácké špásování s tahem mega pneumatiky z traktoru a pokračovali jsme tužením vytrvalosti těla během s trenérem dlouhých tratí. Odpoledne pak následovala celostní soutěž v mnoha jednotlivých disciplínách a to transportu vody, slepých konstruktérech a manažerech, hodu gumákem (HodGum) a balančním přenášením vody. Vrcholem pak bylo finále s během o kolík, které jako každý rok je extrémně emočně nabité, plné taktiky a drsného sprintu na velké vzdálenosti.

Večer proběhl jako tradičně u ohně s četbou z kronik Hraničářů. I při četbě jednoho z příběhů o lovu divočáka se pan baron tak nadchl, že hned na další den nechal hon připraviti a honící psy dostatečně navnaditi.

Úterý 12. 7. Lov na divočáka

Dopoledne bylo vymezeno kultuře těla a cvičení. Byl rozehrán sportovní turnaj a to hned v ringu a indiánské házené, dvěma to oblíbeným kratochvílím v našem království.

Odpoledne – Lov divočáka

Divočák, jest tuze nebezpečné zvíře, zvláště pak v našem království se vyskytují obzvláště velké kusy. I na našem panství se  jich několik objevilo a byli našimi lovčími vystopováni. Lov mohl v podvečer začít. Natěšení lovci vyrazili ozbrojeni nebezpečnými střelami do lesů nad Vlčí skálou. Během hodiny jich skolili nepočítaně. Při absenci koní bylo však nutné pěkně vykrmené pašíky ručně odnésti k řezníkovi a nechat je vyvěsit pro odležení masa. Zvláště velitelský čuňas byl vskutku vypasený a dal loveckým družinám zabrat.

Večer – ulovený divočák je obzvláštní pochoutkou na hradě Redmontu. I my neodolali a upekli čerstvou pečínku. Ne však z ulovených, ale řádně odležených divočáků našeho vrchního dodavatele Jiřího ze Sehnalova zvaného Duha Nová.

Po opulentní hostině byl zapálen obligátní večerní oheň na který si baronův kazatel připravil velmi dobré a hluboké zamyšlení na téma Proč Bůh občas mlčí a na vše neodpoví. Jako biblický text použil text z Knihy Jób. 1:21–22 (ČSP) 21 Řekl: Nahý jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím; Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno. 22 V tom všem Jób nezhřešil a nepřiřkl Bohu nic bláhového.

Středa 13. 7. – Složení zkoušky hraničáře | vidět a nebýt vidět

Přišel čas hraničářského sněmu, kde mohou hraničáři podstoupit hraničářskou zkoušku, čímž získají dubový lístek a stanou se hraničářskými učni. Hraničářské družiny se vydají na cestu na sněm. Po cestě je však stopují bývalí učňové, které má družina za úkol odhalit. Přespí venku. (družinový outdoor)

Dopoledne ještě nic nenasvědčovalo, že by se den zkoušky přiblížil. Družiny zápasily v obvyklých sportech, ráno naškrábaly v neuvěřitelném čase 5’48 “brambory a daly si chutnou krmi k obědu. V poledne se však na stožáru objevil seznam věcí na zbalení a všem bylo jasné, že všichni, včetně nejmenších se vydají na minimálně jednu, či více nocí do terénu. Trochu problém byly batohy některých členů, které se vlastně batohy nebyly, ale každý royalista si umí pomoci.

Hraničářská zkouška: u borovic, na známém to místě se čekatelé dozvěděli, že státi se učněm bude vyžadovat složit zkoušku. Každá z družin se musela zamaskovat a projít i s celým svým vybavením nepozorovaně, ve skrytu krajinou.  Zároveň byli sledování a hledáni hraničářskými mistry. Na konci se pak družiny musely nepozorovaně ukrýt a přespat, každá zvláště. Pro některé to byla historická událost, poprvé takto tábořili sami pod širým nebem.

Den 6 Čtvrtek 14. 7. – Outdoor

V 7:00 ráno se družiny dozvídají, že se musí přemístit do několik kilometrů vzdáleného místa kde je sněm hraničářů. Na místě sněmu je chaos, je třeba oběhnout důležitá stanoviště a zjistit, co se děje. Chaos byl opravdu velký s množství úkolů v místní vesnici Sloup. Jedním z pikantních úkolů bylo u místního dostavníku (táborové auto) kompletně vyměnit kolo. Nu, i s tím si naši členové poradily včetně slečen, které na to až tak nevypadají 🙂

Po splnění úkolu hraničářští učni zjistili, že se sněm všech hraničářů ruší, protože bylo zjištěno, že zlotřilý bývalý baron a dnes temný pán Morgarath chce zaútočit na království  Araluen. Proto se mladší učni vrátili na hrad informovat armádu a starší pokračovali stopováním oblud Kalkar, které jsou pro království smrtelným nebezpečím. Začal tak tradiční velký dvou denní outdoor s dálkovým pochodem a spaním venku, množství úkolů a vždy nějakým nečekaným překvapením.

Menší děcka: cestou je na hrad Araluen překvapily Kalkary. Nic příjemného, nicméně souboje na šátky byly skvělým doplněním dlouhé cesty. Večer se pak utábořili v jídelně a společně hlídali vlajku a tábořiště. Noc byla osvícena tisíi záblesky dvou mohutných bouřek, které se krajem prohnaly. Všichni v tábořišti pak vzpomínali na ty, kteří jsou venku a musí se co činit, aby odolali dešti.

Starší členové na outdooru: cesta je zavedla až za lom nad Blanskem. Mohli osvědčit nejen svou schopnost důvtipu, ale i použít to, co se stále trénuje. Tedy, tábořit a nenechat se převálcovat deštěm. Je třeba říci, že tyto techniky zvládli i přes nepřízeň počasí velmi dobře. Co je zaskočilo bylo, že byly zabaveny všechny elektronické prostředky a pohyb v terénu byl čistě „analogový“. Třešničkou byla i komunikace. Bylo zábavné pozorovat jak mladé lidi zaskočí tlačítkový telefon a jak jim trvá více jak čtvrt hodiny, než odešlou obyčejnou sms 🙂

Den 7 Pátek 15. 7.  – pokračování velkého outdooru, malí na výletě na Veselici

a noční překvapení na závěr

Pokračuje stopování Kalkar. Je nutné projít přes nebezpečnou pláň samoty kolem kamenných píšťal až k rozvalinám Gorlanu. Po vystopování Kalkar je třeba je zabít. Jsou však neuvěřitelně silní. Vypadá to beznadějně, ale pak přispěchají na pomoc mladší hraničáři. Halt zraněn, avšak kalkary zničeny.

Menší děcka: pobyt na tábořišti nevymazal naučené reflexy a tak odchod na celodenní výlet nebyl problémem. Zvláště když cestu zpříjemňoval místní přírodozpytec, který pohotově ukazoval a vysvětloval zajímavosti místní fauny a flóry. Je až neuvěřitelné, co za objem informací ten mladý muž nosí z ušima a přitom lebku má stejně velkou jako ostatní. Zajímavostí bylo setkání s naším dvorním dodavatelem potravin a zboží koloniálního mistrem Jiřím ze Sehnalova. Jeho tvrz ve vsi Vavřinec nadchla celou výpravu.  Podobně pak dopadla zajímavá návštěva muzea včelařství a na konec cíl cesty – výstup na rozhlednu Veselice. Zde jsme zahlédli kamenné píšťaly a uviděli místo, kde se v rozvalinách Gorlanu promenádovaly Kalkary. Byl na ně podniknut útok a byly jednou provždy zničeny.

Starší členové: to nevstávali dle reflexu a již ráno si vytvořili zpoždění dvě hodiny. Trochu to zamíchalo naším příběhem a schopností bojovat s proradnými Kalkary. Naštěstí i ono se do boje, i když opožděně zapojili a připsěli k zničení těchto ohavných bytostí. Co však ohavného zůstalo byly puchýře na nohou některých starších členů. I když se letos nešlo na velkou vzdálenost a měli v nohou necelých čtyřicet kilometrů, daň si to svou přineslo.

Noc: aby toho nebylo málo, byl v noci vyhlášen ostrých poplach pro napadení tábora. Naše stráže jsou však na svém místě. Navíc, na hlavu útočníka která se Thomasem von Florykov byla před pár dny vypsána mimořádná odměna. A tak každou noc jsou členové oddílu namotivováni lotříka chytit a vedení předvést jako kořist a za body tučné jej směniti. Již zmíněný Thomas von Florykov ač posílen o sličnou společnici neměl moc šancí a do hloubi temného hvozdu zahnán byl.

Den 8 Sobota 16. 7.  – Audience u krále

Dřevo na oheň i do kuchyně, velký táborák s audiencí u barona. Will s Horácem vyznamenáni za statečnost. Allys dává polibek Willovi. Děcka také vyznamenána. Will dostane nabídku do bojové školy, ale odmítne ji. Následně dostává Will dubový list. Vybraní vedoucí mohou dostat březové lístky.

Dopoledne bylo potřeba doplnit dřevo do kuchyně a zároveň i na velký táborák. Proto jsme se vydali na kopc nad táborem, kde je letos neuvěřitelně mnohou souší. A nejen souší, ale i kvalitního bukového dřeva. Stačila hodina a půl a pilní mravenečkové nanosili dřeva tolik, že máme vystaráno až do konce pobytu.

Oběd: dnes je hoden pozornosti. Každá z družin dnes vaří bramborové knedlíky plněné uzeným a zelím. Proč draze kupovat polotovary, kdy si vše ze základních surovin uvaříme sami? Knedlíci i zelí bylo báječné, nic nechutné lépe než když při respektování receptu si uvaříme sami.

Odpoledne pak bylo volné s přípravou na táborák a scénky při něm. Hemžení v táboře pak smutně pozorovalo několik nemocných s virosou. S ohledem na nebezpečí COVID byli řádně izolováni a přístup zřízen jen autorizovaným osobám přes zřízený karantenní koridor 🙂

Velký táborák: začal příchodem a audiencí u krále Araluenu. Jeho obřadník se překonával, stejně jako doprovod aby králi učinili dobrou náladu. Družiny byly představeny a do rukou rádců družin předány bronzové dubové listy, znak hraničářských učňů. Následoval pak slavností oheň s písněmi, slovem místního kazatele na téma Jít proti proudu s nesmírně zajímavými příběhem zakladatele jednotek SAS Davida Stirlinga a odvážného Ježíše a jeho rozhovoru se ženou v Samaří.

Den 9 Neděle 17. 7. – Na stopě smradlavých Wargalů

Kalkary sice zabiti, ale Morgarath chystá útok s Wargaly. Pět jich bylo viděno nedaleko Redmontu. Je třeba je zneškodnit. Co může po takovéto zprávě následovat než pravý a dravý orientační závod? Tedy, dopoledne se vydali družiny na stopu údajných Wargalů. Necelých pět kilometrů v terénu zvládly jakoby nic aby na oběd byly zpět.

Křest a bohoslužba:

2 Hospodine, celým srdcem ti budu vzdávat chválu, budu vyprávět o všech tvých divech

Žalm 9:2 (KMS) Bohoslužby pod otevřeným nebem v „chrámu Páně“ jsou vždy nezapomenutelné. Klenba starobylých stromů, vůně lesa i zurčení Punkvy v tůni pod skálou. V takových kulisách nejsou písně jen všedním popěvkem a modlitby jakoby dosahovaly nebes. Třetí červencovou neděli proběhla Pod Vlčí skálou bohoslužba spolu s křty dvou mladých mužů se silným svědectví o Boží moci, síle Jeho jednání a proměněn charakteru. Jsme Bohu vděčni, jak moc setkání se společenství royalu těmto mladým mužům změnilo život. Mohli začít poznávat spolu s dalšími vrstevníky co to je chodit po Božích cestách a neřídit se radami svévolníků. Někdy máme pocit, že naše služba je „marná“. Tyto vzácní chvíle nás povzbuzují, že nic co děláme pro Hospodina, není marnost. „Ovocem“ a trochu i odměnu je vidět jak mladí muži a ženy berou život s Bohem vážně.

Odpoledne po bohoslužbě byla připravena netradiční svačinka v podobě walflí se šlehačkou. Někteří stále nemocní nepřišli taktéž zkrátka. Jen podání waflí na lopatě bylo trochu komplikovanější.
Herní večer neboli, chléb a hry. Chléb jsme odpoledne naplnili a hry na večer přichystali. Tradiční Riskuj pobavilo všechny přítomné, zvláště zařazení historie royalu a znalostí událostí které v posledních dnech proběhly na táboře.

Den 10 Pondělí 18. 7.  – Příprava na válku a cesta skrze magický les

Dopoledne: bylo jasné, že království Araluen nebude bezpečné dokud bude existovat hrozba barona Morgaratha. S ím bude potřeba vybojovat bitvu a celou válku. Pro tyto účely se budou hodit i bojové stroje. Byl povolán ctihodný mistr školy válečné Matýsek z Elijášova, který představil funkční trebuchet a zadal družinám úkol. Do dvou dnů je třeba postavit a zprovoznit válečný stroj. Je možné využít technologie Trebuchet nebo katapultu. Družiny se pustily do náročného projektu a celé dopoledne připravovaly matriál pro stavební činnost. Dostali k dispozici konopné provazy, nářadí a les se spoustou materiálu.

Odpoledne: bylo třeba vyslat posly do Keltiky, aby přišli Keltikové na pomoc. Je vyslán Gilan s Willem a Horácem (a našimi hraničářskými družinami). Cesta vede nebezpečným územím, které pod vlivem magie vysokého stupně. Družiny začaly u třetího mostu pod pirátskou stezkou dražbou materiálu nutného pro přechod očarované louky. Kus dřeva za konečných 900 kliků, špalek za 65 angličáků, deska o délce 1,2 metru za 500 dřepů. Slušné částky, které si družiny poctivě oddřepovaly, odklikovaly a odhopsaly při anglických dřepech. Následoval přechod, který dost rozmíchal pořadím. Následovalo plnění vejce ptáka Pterodaktyla s amputací končetin, které se jakékoli části hrnku či vejce dotkly.  Hádanka s oněměním byla drobnou epizodou aby pak následovaly očarované střely s oslepnutím do 5 sekund po uchopení luku. Překonání řeky přes lanový most s hadicapy byl lahůdka. Pavoučí síť pak přidala další obtížnost, neboť pavouci sežrali boty většině členům družin a by pak na konci bylo nutno obětovat své členy do bažiny a nakonec boso prolézt les a vyšplhat slepí, bez končetin a němí na strom uzdravení. Dobrý to byl pochod do Kletiky.

Večer jsme pak rozebrali prožité útrapy cestou do Keltiky a hovořili o tom co znamené stát jeden za druhým a jaký význam má spolupráce.

Den 11 a 12 – Úterý/Středa 19.-20. 7. – boje s Keltiky

Po příchodu do Keltiky zjistí, že je hranice vylidněná včetně přilehlých měst. Města Keltiků jsou vyprázdněná, potulují se tu však bandy zlodějů. Ty je třeba zneškodnit mečem. Zlodějové zajati, zjištěno, že wargalové už týdny napadají Keltiku a unášejí Keltiky. Na jedné z Keltických cest Will a spol. narazí na wargaly. Ukryjí se před nimi a rozhodnou se je sledovat, aby zjistili, co mají za lubem. Dojdou až k mostu který buduje Morgaratova armáda spolu s tunelem, který poslouží k invazi do království Araluen. V noci se proplíží až k tábořišti wargalů. Rozhodnou se most zapálit a tím zabránit invazi …

Den 11

Naši mladí bojovníci jsou srdnatí a tak se nebojí pomoci Keltikům zabrat zpět obsazená města. Toto moto bylo podkladem jedné z nejoblíbenějších bojovek na našich táborech a to „boj o vlajky“. Letošní boj se konal na místě zvaném Šesticestí vzdáleném necelých dvacet minut chůzí do kopců nad námi. Boj to byl dlouhý, v délce dvouhodin. Nicméně, jako vždy jsme si zařádili. Inovací bylo letos použití luků. Večer pak byl věnován výstavbě válečných strojů. S ohledem na náročnost byla stavba povolena až do pozdních večerních hodin.

Den 12

Je stále velké vedro, tak jako celý týden. Dopolední sporty se hrají za přispění přestávek s kropením vodou. Přesto se daří turnaj v Lagori významně posunout. Odpoledne se navazuje na předchozí dobývání území zabraného Wargaly. Ještě několik jich se potuluje v okolí a je nutné je vystopovat. Výhodou je, že zanechávají významnou pachovou stopu tím, že se při pohybu lesem otírají o stromy. Družiny musely na začátku v lese u odpadovky pochopit menší kvíz, který je navedl k hledání stopy a cesty za wargaly pomocí pachových značek na stromech. Hra to byla povedené, jen některým členům se udělalo trochu šoufl z pachu rybí omáčky namatlané na stromech.

Večer byl ve znamení velké slávy. Povedlo se zprovoznit všechny válečné stroje. A co více, mohla proběhnout soutěž ve střelbě na vzdálenost s jakou bude nálž vržena. Sir Rodny připravil celkem tři střely o váze od 150 – 3000 gramů. Nejlepší z Trabuchetů metl těžké závaží do vzdálenosti 56 metrů. Družiny, které zvolily verzi stroje typu katapult tak úspěšné nebyl, metaly kameny do dálky maximálně osmi metrů. I tak to ode všech byl úctihodný výkon.

Den 13 Čtvrtek 21. 7. – Boj o invazní most

Jak již naši zvědi zjistili, most Wargalů je smrtelným nebezpečím pro celé království. Každý hraničář umí improvizovat a dokáže si poradit. Jediným řešením je most zapálit, nicméně, oheň nemůže být připraven v blízkosti mostu. To by bdělé hlídky Morgaratovy zaznamenaly. Proto bylo třeba oheň rozdělat v dostatečné vzdálenosti od mostu a ppak jej nepozorovaně přenést a s jeho pomocí pak most zapálit. Výzva to byla vskutku velká. Rozdělat oheň není takový problém, vyrobit nádoby a nosítka na oheň je trochu složitější. Nicméně povedlo se a družiny vyrazily na pochod k vzdálenému mostu. Zde proběhla bitva většiny hraničářů s Wargaly přičemž malá skupina odvážných se pokusila most zapálit. Po několika neúspěšných pokusech se to však podařilo. A to i přesto, že se protivník snažil oheň uhasit všemožnými způsoby.

Večerní audience u Barona Aralda: úspěch hraničářů byl nejen důvodem k radosti na hradě Redmontu, ale i důvodem k lidové veselici a hostině uspořádaném samotným baronem. Pro tyto účely byla v jednotlivých kuchyních družin připraveny vybrané lahůdky, které pak byly vhodnými komentáři a kejklemi baronovi představeny. Jako hlavní chod byla zvolena rýže na jakýkoli způsob a pak dezert ze surovin hrandí kuchyně i zdrojů místních lesů. Zároveň zasedla dvorská komise, která přichystané pokrmy zhodnotila a vítěze ještě týž večer vyhlásila.

Den 14 Pátek 22. 7. – Království ve válce | Velká hra den I.

Nad ránem se král se dozvídá o Morgarathových plánech i o zničení invazního mostu. Rozhodne se poslat mistra Halta spolu s dalšími hraničáři zničit jednotky Skandijců, kteří si troufali na Araluen zaútočit v hloubi území království.

Co se však nestalo, Skandijci zajali z družin jednotlivé členy a ty, se zavázanými očima odvedli do svých pevností, které byly dosti vzdálené. Naštěstí se zajatcům podařilo utéci a družiny k jednotlivým pevnostem přivést a zničit je. Pro zajatce to byla opravdu zkouška vytrvalosti a orientace. Po hodině chůze se zavázanými očima zjistili, že jsou někde neznámo v lese a je třeba na to místo přivést družinu. 6e to nebyl lehký úkol svědčí to, že délka trasy byla v průměru 7 kilometrů a jedna družina nebyla schopna na místo zpětně dojít. V druhé fázi toho dne byly družiny pozvány do generálního štábu, kde jim maršál králových vojsk představil mapu a místa, kde je třeba svést s boj se skandijci. Boj byl rozličný a to jak s meči a šípy, tak i úkoly, které na místě čekaly. Boj se skandijskou armádou trval až do půlnoci a vyvrcholil nočním útokem na kopec s ležením štábu skandijské armády.

Den 15 Sobota 23. 7. – Království ve válce | Velká hra den II.

Velká bitva nastává. Morgarath spoléhá na Skandijské posily, které však nepřijdou a místo nich přijedou hraničáři převlečení za Skandijce. Bitva začíná být pro Morgaratha prohraná. Morgarath přijede s bílou vlajkou ke králi a vyzve ho na souboj. Než se král rozhodne co s tím, tak Morgaratha vyzve na souboj Horác a zabije jej. Wargalské vojsko je nyní neškodné. Skandijci však prchají z boje pryč se zajatým Willem a Evanlyn. Halt se rychle vydává za nimi k pobřeží. Střílí na Skandijce šípy, ale nestihne to a Skandijci odplouvají daleko za moře s Willem a Evanlyn na palubě. Toliko z kronik.

Naši válečníci se ráno probudili v polním ležení a zjistili, že jsou bez jídla, které je třeba vybojovat. Jak jinak, po krátkém leč litém boji se podařilo několik kousků jídla ukořistit. Jak bylo uvedeno výše, vydali se pak na pochod k rozhodující bitvě s Morgarathem. V místo pisu se píše že k střetu došlo na lesní pláni pod Křížem vzdálené třičtvrtě hodiny chůze od tábora. Ač byly hordy Morgaratovy armády dobře připraveny, odolat přesile, vůli a schopnostem našich hraničářů nemohly. Vrcholem pak byl souboj statečného Horáce s vládcem temna Morgarathem. Ač efektní byl Morgarath byl, efektivnější pak byl Horác, který tohoto vyzáblinu nakonec skolil. Zvláště v přítomnosti krále to bylo mimořádné.

Večer proběhlo vyhodnocení táborovky a slavnostní táborák, který, jako tradičně, byl podpořen pojídáním oblíbeného malakovu. Jedním z letošních hřebů pak byla soutěž vedoucích družin s názvem Co na to táborníci?, která se opravdu mimořádně povedla. K půlnoci jsme pak mohli opéci a ochutnat dar mistra Jiřího ze Sehnalova, který nám daroval hroudu masa.

Den 16 Neděle 24. 7. – velké loučení

Každá pohádka má konec a náš letošní příběh taktéž. Není však třeba bědovati či chandře propadati. Za méně jak 340 dní propukně další dobrodružství v tom úžasném údolí Pod Vlčí skálou. Nevím jak vy, ale já tam u toho budu. Váš Sobík