O nás

Historie Royal Rangers Ostrava

Kde se vzaly naše kořeny, z kterých bereme svou inspiraci

Historii je třeba začít v půli 80 let minulého století. V té době někteří z royalovských vedoucích prožili své mládí v bývalých skautských oddílech vedených pod hlavičkou turistických oddílů mládeže. V porevolučních časech se stali křesťany a zakotvili v nově vzniklém sboru Křesťanské společenství v Ostravě. Zajímavé jsou cesty Páně. Budoucí velitel hlídky, Marek Bužga, tehdy zahodil svou skautskou košili a prohlásil, že již práci s dětmi v oddíle dělat nebude a odmítl pozvání na Národní výcvikový tábor Royalu v roce 1995. Martin Penkala na druhou stranu začal svou úspěšnou službu v čele nedělní školy a pustil se do organizování dětských táborů.

2002 – 2004 Jak to celé vlastně vzniklo – na počátku byla sázka

V roce 2002 se Martin s Markem vsadili, přičemž prohrou měla být Markova účast na táboře. A tak se stalo, že Marek jel na tábor. Rok na to se Penkalovi stěhovali do Oldřichovic a řešilo se, kdo povede tábor.  Nakonec byl vybrán Marek Bužga a tím začala přímá linka k Royalu. Protože se novému vedení nelíbil dosavadní způsob tábora s budovou a organizací práce, využil Marek kontaktů se svým bývalým oddílem a dohodl tábor na starém tábořišti Pod Vlčí skálou ve Sloupu. Zde je třeba poznamenat, že až na hlavního vedoucího a Romana Penkalu v tu dobu neměl nikdo z dalších vedoucích, natož dětí, žádnou zkušenost s pravým a nefalšovaným skautským tábořištěm na zelené louce, bez zděné budovy, plynu elektřiny a vodovodu. Je třeba k tomu uvést slavný výrok Honzy Salveta, který po příjezdu na tábořiště prohlásil s hrůzou v očích: „tak to je hotel Ukrajina“. Bůh nám však byl milostiv a během krátké doby se skoro zázračně většina vedoucích naučila zacházet s pilou, sekerou a dalšími tábornickými záludnostmi. Tak se i stalo, že první tábor ve Sloupu s tématem Bručko, se stal jedním z nejslavnější a nejlepších táborů, které jsme pořádali. Nejen proto, že byl první, ale pro neuvěřitelnou atmosféru a explozi nápadů celého táborového týmu.

2004 – 2007 Kdo chce dělat celoroční činnost, ten musí mít know-how

Co však nikdo netušil, bylo, že udělat tábor je jedna věc, ale navázat na to celoroční činností je věc druhá. Naštěstí jsme nemuseli vše vařit z vody. V roce 1997, ve spolupráci s Křesťanským společenstvím Ostrava vznikl první neformální dětský klub. Děti se scházely v klubovně v Hotelovém domě Hlubina a pak v klubovně na Krakovské ulici. Již tehdy začala tradice letních dětských táborů. Další etapou pak byla spolupráce s PRIMACENTREM při Slezské diakonii v Nové Vsi, od roku 2000. Postupně se z naší spolupráce s PRIMACENTREM vyvinula služba pro menší děti, nazvaná Slůně pod vedením Hanky Penkalové a dětský oddíl ALFA, kde prvními vedoucími byli Martin Penkala, Blanka Kořístková a Karel Šmíra. S odchodem Martina Penkaly v roce 2004 se řešilo co dále. V tomto roce však proběhl tábor pod Vlčí skálou pod vedením Marka Bužgy a Romana Penkaly za trpělivé pomoci našich manželek. Protože bylo oběma jasné, že by byla velká škoda, kdyby služba dětem skončila, rozhodli se po úspěšném táboře pomoci zachovat Alfu a převzali její vedení. Tým pak tvořili Marek, Roman a Karel. V roce 2006 se pak na krátko přidal k vedení Ota Kaňok, který však po roce práce přešel k službě Atletů v Akci a následně zahájil úspěšnou činnost s mládeží v organizaci Young Life. Zde je třeba vzpomenouti vedoucích, kteří se účastnili jen práce na táboře a to Manželů Kubišových, kteří ještě netušili, kam je služba chval zavede a Jirky Hajdyly, který vyrostl na táborech Martina Penkaly a úročil na táborovkách to, co bylo do něj zaseto, Jany a Víti Šmajstrlových a manželů Kremerových.

Po dvou letech klubové činnosti naplněné zkoušením a učením, jak vést děti a co vlastně s nimi dělat a několika táborech, vedoucí došli k závěru, že potřebují zázemí nějaké dobré dětské organizace s metodickými materiály. Díky shodě náhod, ne náhodných, ale vedených rukou Boží oslovili Petra Walacha. Ten v dubnu 2007 přijel, prezentoval činnost a všechny pozval na národní výcvikový tábor do Jiřína. Squadra ve složení Marek Bužga, Roman Penkala, Honza Klimša, Danka Šmajstrlová a Magda Havelková se vydal na nezapomenutelné NVT do Jiřína při kterém si užila deště, Krokodýla, první fáze účastníka, tedy útěk domů a druhé fáze, nabytí touhou sloužit a žít Royal. A tak vlastně vznikl Royal v Ostravě, tedy přesně 23. 3. 2007 registrací hlídky národní radou.

Krom registrace byla velkým zlomem nová klubovna. Původní klubovna na ulici Čujkovové. Nárůst dětí i podmínky nás vedly k hledání lepších prostor. Na ulici Volgogradské se objevily útulné prostory s hřištěm a parkem hned vedle klubovny. V listopadu 2007 jsme se stěhovali a zaznamenali příchod nových dětí. V té době začaly do Royalu chodit děti z BJB a získali jsme tak děti, které měly být do budoucna klíčoví vedoucí. Mezi nimi byli například Matěj Eliáš a Kuba Ondrejo. Na mnoho let jsme měli klubovnu jako z rychlých šípů. Ve své době byla útulným místem kde jsme měli zázemí v herně, malé kuchyňce a skladu, který sloužil i jako další klubovnička. Prostor jsme sdíleli i s mládeží KS Ostrava.

2007 – 2012 Nová klubovna a registrace hlídky

Nezastupitelnou úlohu na začátku hrála Rada RR ve složení David Floryk, Honza Klimša, Jirka Horák a Radka Bužgová, kteří tvořili významnou podporu pro naši činnost a významně zasáhli do budování hlídky. Prvních pět let bylo ve znamení bouřlivé stavební činnosti a velkého pohybu vedoucích. V roce 2006 jsme museli opustit staré tábořiště ve Sloupu a začít hledat nové. Na vedlejší louce bylo 5 let opuštěné tábořiště ostravské třicítky. Po dramatickém a zázračném jednání s mnoha majiteli jednoho pozemku se nakonec podařilo tábořiště koupit. Hned v květnu se vedení pustilo do stavby jídelny. Shodou okolností dostala národní rada RR v Jiříně výpověď a Petr Walach hledal vhodné tábořiště nejen pro tábory, ale i pro národní výcvikový tábor (NVT). I přes počáteční odpor se nechal umluvit a tím vznikla de facto národní letní táborová základna Royalu. Během tří let se na stavbě a budování základny podílelo celkem 40 osob z řad vedoucích, rodičů a přátel hlídky. Kruh se uzavřel a mohli jsme využít všech znalostí a dovedností, které jsme získali v dětství na skautských táborech i během 5 let na předchozím tábořišti ostravského třicátého oddílu.

Ne jen tábory je však živa hlídka. Díky vstupu do Royalu se postupně klub Alfa přeměnil ve fungující hlídku, kterou za prvních pět let prošlo 70 dětí a přes 20 juniorů a 10 vedoucích. Nesmazatelně se do činnosti zapsali Jirka Smokeman Horák, Herry M. Rončka, Danka a Hanka Šmajstrlovy, Robyx R. Salvet, Tom Jirsa, Kačka a Marťa Florykovy, Lucka a Terka Penkalovy, Filip Zaorálek, Honza Klimša a mnozí další. Díky nim a dalším jsme mohli uskutečnit tábory, které mnohdy připomínaly kromě akčnosti i kostýmní výpravu filmové společnosti. Nezapomenutelné byly tábory na motivy J. Verna. Mnohdy se program tak povedl, že malé děti ještě do Vánoc věřily, že se setkaly s kapitánem Nemem či vyhrály šek na 50 tis. liber stejně jak Phileas Fog.

Silnou stránkou byly vždy víkendovky, které se staly silnou tradicí, které podobně jako táborovky se i začaly pořádat řádně na motivované. Díky velkému zázemí juniorů a mladých vedoucích se podařily neuvěřitelné kostýmní chaty na oblíbených místech na Košařiskách, U Boszczyka a Pod Lípou. Vzpomenout lze sérii pevností Boyard, paravýsadek Wolfram, letopisy Narnie a řadu dalších.

Velkou stmelovací aktivitou byly společné Velikonoce, a to jak na Pohoři, tak i na chatě na Tyře u Bosczyka. Společný čas, jídlo a výlety byly po dlouhá léta důležitým tmelem pro royalovskou komunitu a vztahy se sborem KS Ostrava.

Zajímavou se stala i spolupráce s brněnskou 18. hlídkou, která začala v roce 2007 spolu podílem Brňáků na naší táborové základně. Léta jsme se vídali Pod Vlčí skálou, až jsme na podzim 2012 pro osmnáctku uspořádali retro hru na téma podzemní církev v roce 1981 a StB. Brno zase na oplátku připravilo dvoudenní Larp ve svém městě na motivy Matrixu.

2013 – 2019 Velká jízda

V roce 2013 tvořilo hlídku 22 dětí, tři juniorky a šest vedoucích. Tým vedoucích se po dobrých letech zmenšil, a to zvláště tím, že mnozí odešli studovat vysoké školy do jiných měst a rodina Penkalových se odstěhovala do Oldřichovic. I přes odliv vedoucích se podařilo hlídku udržet a dále rozvíjet. Jako tradice se staly expedice do hor, jako byly Vysoké Tatry či Slovenský ráj. V tomto období bylo na několik let velkou událostí pořádání společných městských her s brněnskou 18 hlídkou. Dvakrát ročně jsme se navštěvovali ve svých městech. Na jaře v Brně a na podzim v Ostravě. Díky tomu, že děti postupně rostly jsme mohli začít i náročnější aktivity jako byly cyklo výpravy a stanové výpravy, a to zvláště do údolí Bítovského mlýna v kopcích nízkého Jeseníku za Ostravou.

Jak se stalo tradicí, přestala nám kapacitně stačit klubovna. Dětí již bylo tolik, že jsme se stěží vlezli do klubovny. Děti dorůstaly a zároveň další přicházely, a tak jsme měli dvě schůzky najednou. Radka Bužgová, žena obdařena darem víry, přišla s myšlenkou hledání klubovny. V té době ukončila činnost ZŠ V Zálomu. Zcela nečekaně se uvolnily prostory v celém jednom křídle, jedné z budov této již bývalé ZŠ. To bylo na podzim 2012. V lednu 2013 jsme se, po dlouhých jednáních a přípravách, přestěhovali. Je třeba říci, že jsme se cítili dost nekomfortně – z malého prostoru o 60 m² jsme se přestěhovali do objektu o 700 m². Bůh však ví, co dělá, rychle jsme se adaptovali a neuběhly ani dva roky a hlídka se začala scházet v celkem třech skupinách a časem jsme zaplnili celý prostor.

V červenci 2014 nás oslovili lidé okolo Křesťanského velvyslanectví v Jeruzalémě s žádostí o péči 32 dětí a vedoucích z dětského domova z města Ašdód v Izraeli. Měli na měsíc přijet s ohledem na válku, která v té době probíhala. Historky a nasazení vedoucích a juniorů bylo mimořádné. Během týdne po letním táboře jsme připravili tábor, který po příjezdu Izraelců vzal za své a my zažili neuvěřitelnou letní jízdu.

Léta mezi rokem 2014 až 2016 byla vzrůstem v počtu dětí. Snažili jsme se o komplexní plnění odborek a činnosti v rámci vzdělávacího systému RR International, nicméně postupně nám v tom došel dech. Přesto jsme se nevzdali a začali hledat, jak dále vést a vzdělávat děti v oddíle. Velkou pomocí by příchod Matouše Vrzaly jako vedoucího, který byl velkou oporou a osobností pro vedení nejstarší věkové skupiny Adventure Rangers. Druhou velkou věcí pak byl vznik kmene Kids dětí od pěti let, s kterým přišel Kuba Ondrejo. Naučili jsme se díky tomu pracovat s dětmi a jejich rodiči od skutečně raného věku.

2016 – Eurocamp Wroclaw: důležitým mezníkem byla výprava na celoevropský Eurocamp. Zde jsme získali mnoho inspiraci a nasáli „skautského ducha“, který jsme viděli v systému práce RR Německo a Polsko. Z této akce jsme si vzali vzor obřadu slibu RR, který jsme začali pořádat pod Vlčí skálou a pro RR Kids na Zálomu. První slib a povolání nových juniorů jsme pak v tom roce uskutečnili u táboráku během krajského zahajováku, který se uskutečnil na Zálomu.

Hvězdná brána: v roce 2018 silná generace mladých, okolo bratrů Bužgových, připravila jeden z nejnezapomenutelnějších táborů. Půlroku stavěli tajně v klubovně velkou hvězdnou bránu, kterou pak postavili na táboře a připravili první sci-fi na našich táborech. Ukázalo se, že práce s dětmi od mala a léta trpělivosti, přinesou plody šikovných a motivovaných vedoucích.

Dalším velkým předělem, v stmelení hlídky, byla pravidelná účast na celostátních Ringo turnajích, kde se děti mohly poznat s dalšími royalisty. Zároveň bylo velkým požehnáním, že se mladí junioři zapojili do systému vzdělávání a absolvovali specializovaná NVT. Není bez náhody, že mnozí z nich pak začali organizovat některá z nich (NVT Trek Matouš Vrzala, Petr Bužga).

Vodácký tábor Vltava 2018 – poměrně významným milníkem bylo uspořádání prvního vodáckého tábora. Velkou hybnou silou pro tyto akce se stal Pepa Eliáš. Splutí z Vyššího Brdu až do Boršova se stalo legendárním, a to nejen pro postupně zachvacující střevní chřipku, ale i skvělé počasí a partu, která se vytvořila pro sjezdy v dalších letech.

2020 – 2021 COVID

Jako všichni lidé po celém světě i my jsme byli postiženi pandemií Covid-19. I přes velké restrikce jsme nerezignovali a snažili se udržet činnost hlídky. Velkou pomocí byli mladí vedoucí a junioři jako Matouš Vrzala, Petr a Jan Bužgovi, Matěj Eliáš, Matěj Vrůbel, Eliška Kremerová, kteří se snažili, i skrze online schůzky, udržet činnost oddílu. Velký úspěch měla vysílání z klubovny včetně víkendových her venku, do kterých se zapojili mnozí rodiče. I díky tomu, že jsme nabídli hernu na Zálomu pro malé děti, získali jsme kontakty a následně děti i spolupracující rodiče z širokého okolí. Na druhou stranu jsme ve školním roce 20/21 ztratili hodně dětí. To se však obrátilo a postupně začal počet dětí narůstat. Velkou věcí pak bylo udržení táborů i přes velké restrikce. Royalu se jako v předchozích letech dařilo v grantech, a tak se například koupil velmi oblíbený stolní fotbálek.

Krom schůzek jsme uskutečnili jak letní tábory, tak i vodácký tábor na Berounce, akci pro juniory ve Vysokých Tatrách nebo cyklo výpravy či sjezd řeky Moravice a Opavy. Důležitou aktivitou se staly pravidelná setkání vedení a juniorů na Marině, vždy v první lednovém víkendu, na Žermanicích.

Velkou akcí pak bylo postavení nové kuchyně na tábořišti ve Sloupu. Po třinácti letech jsme zjistili týden před táborem, že vše musíme zbořit a postavit nanovo. Díky bratrům Penkalovým, Smokemanovi a dalším čtyřiceti „mravencům“ se nejen dílo podařilo, ale zachránilo nás to pro pořádání dalších táborů.

2022 – 2023 Nová éra, budování střediska

Období velkého růstu, a to hlavně mezi nejmenšími dětmi v Kids. Důležitou stránku růstu hlídky pak bylo to, že se zapojili rodiče, kteří aktivně pomáhají na schůzkách a víkendovkách.