Kdy: 6.-10.5.
Kde: Křižanov, Vysočina
Kdo: od 6 let
Zodpovědní vedoucí: Matouš Vrzala
Středa
Fotogalerie středa a čtvrtek
Středa 6. 5. nebyla všední středa. Byla něčím speciální, a to tím, že jsme se po roce konečně mohli zase vydat s royalisty na Rangercamp do Křižanova.
Po dlouhém balení jsem se konečně mohla vydat na svinovské nádraží, odkud nám měl jet vlak. První a zároveň druhý problém nastal v tom, že jsem si doma zapomněla bundu a ještě byl můj batoh tak těžký, že mě převažoval dopředu. Stála jsem tedy jako stará babička s pochroumanými zády a koleny všude, kde jsme se jen zastavili. Dokonce jsem málem udělala i šipku, ale jsem ráda, že se to nestalo, protože by to asi byla s 10 kg navíc pěkná rána.
Když jsme nastoupili do vlaku a konečně se usadili do našich „pohodlných“ česko-dráhových míst, cesta utíkala rychle, protože jsme společně s holkami hrály spoustu zábavných her. Tato jízda v prvním spoji mě naučila, jak otevírat okno a jak přežít dvě hodiny ve vlaku s kamarády. Bylo mi sice celou cestu vedro, ale radost a nadšení z toho, že mě čeká Rangercamp, bylo mnohem silnější.
Potom jsme v Brně přestoupili na další spoj. Ten už byl trochu divočejší a hlavně kratší, ale o to víc jsem se těšila. V druhém spoji mě naopak jízda naučila, že si mám pozorně číst nápisy na oknech, kde je napsáno „Stav nouze“ neboli „Emergency“, a taková okna jen proto, že je mi vedro, rozhodně neotevírat.
Cesta utíkala, až jsme vystoupili v Křižanově, kde nás čekal autobus přímo na Rangercamp. Ale to víte, sundávání desetikilového batohu není pro holku menšího vzrůstu žádná sranda, takže jsem málem hodila takový držkopád, že si to ani nedokážete představit.
Po slavné jízdě s repráčkem, který řval „Ostravo, Ostravo“ od Jaromíra Nohavici, jsme se konečně dostali na místo naší výpravy – Rangercamp.
A nyní nejtěžší část… ubytování. Bylo pro mě velmi náročné. Opravdu jsem málem plakala dojetím, když jsem zjistila, že spím na posteli a ne na studené tvrdé zemi. Naštěstí jsme s sebou neměly čtyři velké holky, ale malé a hubené, takže jsme je uložily s Kulíškem do jedné postele. Fakt vám moc děkuji, že jste to ve dvou na jedné posteli vydrželi, a posílám vám vzdušnou trofej.
Večerní program byl skvělý, ale po dlouhé cestě dvěma vlaky a autobusem nejste úplně fresh, takže jsem vypadala jako člověk, který osm dní nespal. Už si asi představíte, jak vypadal zbytek mého večera, když jsem ještě dostala facku salátem a bolavou nohu z pádu z prý „úplně normální“ židle.
Potom už následovala jen třešnička na dortu – spánek. Nebylo to nejhorší, ale pět hodin není značka ideál. Navíc se nejmenovaný vedoucí ještě potřeboval v noci vybalit. Ne že by byl hlasitý, to ne, jen kvůli konstrukci naší chaty jeho kroky roztřásaly celou naši poschoďovku.
Čtvrtek
Fotogalerie středa a čtvrtek
Ve čtvrtek už jsme my z kategorie AR hráli, a tak jsme ráno hned po velmi „náročné“ rozcvičce a snídani, kdy jsem měla moje oblíbené lupínky s mlékem (děkuju moc, Rangercampe, za ně, máte to u mě), začali cvičit ringo.
Ringo ovšem zdaleka nebylo to jediné, co jsme celý den dělali. Čekal nás ještě ranní nástup, což bylo skvělé přivítání a seznámení. S kamarádkami jsme hrály na kytaru, ringo jen tak pro zábavu, hrály jsme karty, chodily venku a dělaly spoustu dalších věcí.
Oběd nebyl úplně nejlepší, ale byl teplý, a to bylo super. Odpoledne svítilo sluníčko, což bylo ideální pro hraní ringa na travnatém hřišti. Před obědem jsme totiž hrály v dešti a hřiště hrozně klouzalo, takže jsme byly trochu omezené. I tak jsme si to ale moc užily.
Mezi zápasy se výrazně oteplilo, takže jsem se během dne několikrát převlékla a navoněla. Sice jsme vyhrály jen jeden zápas z pěti, ale i tak jsme měly z výsledku radost, protože jsme od minulého roku udělaly obrovský pokrok.
Večeře byla super, ale ještě lepší byl večerní program, kdy jsem se mohla pořádně rozjet při chválách, a to já miluju nejvíc. Být mezi svými lidmi a dělat to, co tě baví, je podle mě sen každého z nás.
Pátek
Fotogalerie pátek
V pátek jsme naštěstí nehráli, takže jsme si jako AR mohli odpočinout. Od ringa jsme se ale vůbec neoddálili, protože jsme hned po mých snídaňových lupínkách fandili našim skvělým RR, kteří hrají opravdu férově a čestně, a toho si velmi vážím.
Pátek jsem si moc užila, protože jsem hned po obědě šla nejen s holkami trénovat ringo, ale také zkoušet spoustu stanovišť, jako byl gym, lezení po stromech nebo lodičky. To je na ringoturnaji určitě výhoda, protože se tam nikdy nenudíte.
Na večeři byla samozřejmě fronta, ale zabavili jsme se hraním her a povídáním jako praví royalisté. Po večeři následoval večerní program. Přeci víte, co bylo dál – večer plný chval, skvělého programu a užívání si času s rangery na Rangercampu.
Můj spánek nebyl velkolepý, ale rozhodně zasloužený, takže jsem usnula téměř okamžitě. Sice jsem s kamarádkou spala na jedné matraci, protože jsme se nudily, ale byl to opravdu úplně klidný spánek.
Sobota
Fotogalerie sobota a neděle
V sobotu po tom, co jsem se náramně vyspinkala, samozřejmě následovala zase naše velmi „náročná“ rozcvička, snídaně a my z AR jsme opět hráli.
Sice jsme si s holkami moc nezahrály, ale o to víc jsme měly času pro sebe. Poté, co jsme okupovaly kavárničku, která byla opravdu povedená, protože byla levná a zároveň měla skvělý výběr, jsme si šly sníst svačinu, blbnout venku a zase cvičit ringo.
Po večeři, která byla někdy fajn, ale někdy jsem si radši dala zbytky z kavárny, jsem se začala připravovat na zítřejší odjezd a šla si umýt hlavu. Bylo to skvělé, protože dnes dokonce tekla i teplá voda. Ani nevíte, jakou radost jsem měla.
Na večerní program jsem dorazila s polomokrou hlavou, zase jsem si skvěle zazpívala, zaskákala, a po takovém pohybu byla hlava během chvilky suchá. Jeden problém ale přece jen zůstal – zítřejší odjezd domů.
Neděle
Fotogalerie sobota a neděle
Neděle byla smutná, ale zároveň zábavná, a hlavně poslední společná.
Po „náročné“ rozcvičce, budíčku a nástupu jsme si zase pochutnali na snídani, kterou byly samozřejmě moje oblíbené lupínky s mlékem. Potom už jsem se musela balit, ale rozhodně to nebyla nuda. Naopak – skvěle se do rytmu hudby z repráčku balilo i zpívalo, protože při nostalgických písničkách se přece nedá mlčet.
Nakonec jsme ještě pomohli sbalit ringovou síť a pár dalších věcí. Poté přišlo vyhodnocování ringa, larpu, hobby horse soutěže, deskovek a mnoha dalších aktivit – důkaz, že se tady určitě nikdy nudit nebudete. Následovala závěrečná fotka. Někteří rangeři se sice tvářili kysele, ale nedivím se jim, když je čekal odjezd.
Ani nás to samozřejmě neminulo. Po chaotickém balení obědu, který tvořily rohlíky, tavený sýr, vysočina a spousta dalších dobrot, jsme už také odjeli. Cesta ale rozhodně nebyla nudná. Opět jsme poslouchali skvělou hudbu, povídali si a užívali si drahocenný čas, který jsme spolu ještě měli.
Když jsme dorazili do Ostravy, rozloučili jsme se a každý odešel svou cestou. Na tenhle Rangercamp ale rozhodně nikdy nezapomeneme, protože ringoturnaj je skvělou příležitostí užít si čas s kamarády, najít nová přátelství a zažít spoustu báječných zážitků. Ne všechny jsou vždy perfektní, ale garantuji vám, že si na ně vzpomenete i ve svých devadesáti letech.
Protože Rangercamp je prostě pecka.
Barča – Účastník z kategorie adventure rangers
