 |
Milí rodiče, sledujte náš web, zde si můžete přečíst zápisky naší reportérky z průběhů událostí, které se v městě Betlému a okolí odehrávají od soboty. Lité řeže stejně jako pastva ovcí i obchodování s karavanou a další zajímavosti. Fotografie ze soboty a neděle: zde. Fotografie z pondělí a úterý: zde. Fotografie středa až pátek: zde. Fotografie z druhé soboty a neděle: zde. Fotografie z druhého pondělí a úterý: zde Fotografie z druhé středy a čtvrtku: zde Fotografie z druhého pátku a soboty: zde. Fotografie z bourání tábora: zde Sobota 6.8.2011 Po rozbahněné lesní cestě jde barevný průvod. Právě před chvílí jsme vystoupili z autobusu, jsme rozděleni do družin. Batohy se vezou autem a tak se bez těžkých břemen seznamujeme s ostatními členy své družiny. Všichni jsme zvědaví, co je pro nás přichystané. To už ale vidíme Radku, jak stojí před velkou plachtou, rázem se ocitáme před strojem času, vstupuju do tunelu a vidím první parní lokomotivu, Marii Terezii či loď, která objevila Ameriku. Už vidím další osobu oděnou do zvláštního oděvu a ta nám oznamuje, že se nacházíme v roce 1050 př.n.l. Dozvídáme se, že se stáváme čestnými občany Betléma, městečka v Izraeli. Také zjišťujeme, že jsme poddanými krále Saula a že král potřebuje oddané bojovníky, kteří mu pomohou odrazit Pelištejce. Jako bojovníci si vyhotovujeme své štíty a šijeme brašničky na munici. Dnes je krásně a tak všichni doufáme, že nám to vydrží co nejdéle. napsal Modrásek (Lucka Penkalová) Postřeh z noční hlídky: Muf byl přistižen při vyjídání kuchyně. Marťa a Stáňa A kdo že je Muf? Je to náš maskot tábora, při pečlivém hledání ho najdete, jak pracuje se sekačkou. Neděle 7.8.2011 Každé ráno po společném probuzení máme rozcvičku – to aby se probudili i ti největší spáči, není nadto se po ránu proběhnout loukou plnou rosy (pro úzkostlivé rodiče – ne naboso…). Každou neděli rádi zpíváme našemu Bohu a proto i tady tomu dnes nebylo jinak. Odpoledne náhodou kolem tábora projíždějí obchodníci s motýli, ale jejich vzácné zboží jim ulétlo do džungle plné moskytů, jaguárů a anakond. Za chycené motýly j sme dostali odměnu – táborová trička v barvě každé družiny. napsal Modrásek (Lucka). Na společném nástupu jsme se poprvé představili ve svých dobových kostýmech, které hýřili nápady a barvami, až oči přecházeli. Mohli jsme mezi sebou vidět oděvy zdobené, ale i prosté, barevné a pestré, ale i jednoduché. Na první pohled nás hned upoutal pan starosta a jeho ctihodný doprovod. Také skupina pastýřů na sebe strhávala pozornost. Většinou šlo o lid izraelského původu, ale bystré oko pozorovatele si po chvilce mohlo všimnout i jednoho cizince – urostlého Kréťana (Matouš Vrzala). Pondělí 8.8.2011 Tráva je zelená, mám špinavá kolena. Po trávě tu běháme, gumáky od bahna máme. Od rána tu prší, k večeři jsme suší. Štít a výzbroj máme, štíty ještě doděláváme. Hry tu různé hrajeme, s modrým družstvem vedeme. napsala Michaela Orlíková Děti si k obědu v royalovských kuchyních ve svých družinách společně vařili bramborový guláš a jako zákusek připravili pro sebe i pro celé vedení banány v čokoládě. Všechno měli výborné, takže už ví, jak na to. Musíme být pořád ve střehu a být velmi opatrní, protože se nám v okolí tábora potulovali nějaké záhadné lupičské bandy. Družiny měli za úkol identifikovat jak jednotlivé bandy, tak jejich členy, jejichž jména si mohli zapamatovat snad jenom lékaři a zdravotní sestřičky. A že ty podivné osoby měli i prapodivné vzezření, dalo jejich odhalení družinám opravdu zabrat. Úterý 9.8.2011 Kde se vzal tu se vzal, přiběhl cizinec, který našemu starostovi dal ochutnat sušené ryby. Ten se z tohoto vzácného pokrmu tak povznesl, až nám jak široký tak dlouhý upadl do bláta. A jelikož vážení občané města Betléma svého starostu bezmezně milují, postupně do bláta upadli také. Aby se těmto mužům opět navrátil zdravý duch, museli pro ně družiny vytvořit zázračný elixír. Pokud by jste se pídili po tom vzácném recepisu, zde jsou některé ingredience:
To však nebylo všechno, aby i Vám lektvar opravdu zabral, bylo třeba i:
Musíme dodat, že družinám se podařilo získat téměř vše včetně vlasů pana Sehnala. A jelikož jsme tábor křesťnský, pan Sehnal dokonce udělal zázrak a některým družinám proměnil očekávanou vodu ve víno. Vzpomínka in memoriam na šneka Včerejší bojovka nebyla vůbec lehká. Hledali jsme lék a našli jsme šneka, ale najít ulitu šneka, to není věc lehká. Měli jsme najít ulitu a nemít v ní šneka! Museli jsme přemýšlet hodně a nakonec jsme se domluvili shodně. Pinzetu jsme vzali, vůbec jsme se s tím nemazali. Vyloupli jsme ho ven a tak šnek zachránil náš kmen! napsala Zuzka Penkalová Středa 10.8.2011 Kolem tábora se začínají srocovat nepřátelé a začíná nám hrozit blokáda a protože jediný možný útěk bude před moře, musí sidružiny vyrobit lodě, na kterých by se mohly přeplavit mimo dosah nepřátel. Práce jde dětem velmi dobře, k výrobě používají různé materiály a opravdu rychle vznikají různá plavidla, která si na svou první plavbu ještě chvilku počkají.
Protože jsou naši nepřátelé opravdu blízko, musí se odpoledne družiny vydat pro pomoc do blízkých sedmi měst, cesta ale není snadná, družiny musí prozkoumat blízké okolí a přečkat písečnou bouři, naučit se zacházet se zbraněmi, zdolat zákeřnou pavoučí či přejít přes potok suchou nohou. Před večerkou jsou Pelištejci na dohled, než odcházíme spát, vidíme u lesa jejich hořící pochodně.
Milí rodiče a příbuzní, chci Vám říct za celý tábor, že se máme dobře jako každý rok. Hrajeme různé hry a soutěže. I za nepříznivého počasí se nenudíme a hrajeme je v jídelně pod střechou. Večer při večeři jsme v týpý a zpíváme písničky. Máme pět družin: oranžová, žlutá, modrá, zelená a červená. Vedoucí mají barvu hnědou. Každý den se nenudíme. Pěkné čtení přeje Ondra Babič. Čtvrtek 11.8.2011 Dnes zažíváme bojovou pohotovost, každý i ten nejmenší občan města Betléma si musí dát dopořádku své obydlí i své blízké okolí. Musíme zajistit své milované město proti rozpadu jak zevnitř, tak i zvenku. Rovněž se zaměřujeme na zlikvidování chemických zbraní uvnitř našeho tábora (praní špinavého prádla). Musíme být dobře vycvičeni a utěšujeme se známým heslem „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Připravujeme se na blízký útok nepřátel a pilně trénujeme se svými štíty. Cvičíme se v bojových formacích, nejoblíbenější je želva.
Zprávy o počasí Někdo říkal, že je srpen, vypadá to však na říjen, prší, prší, jen se leje, co to ve snu uvidím? Sněhové závěje! Tak ráno uvidím… Ráno hrozná kosa a modré nebe, na zemi zmrzlá rosa a dříví se rube. U ohně se ohřejeme, sluníčko zatím vychází, a proto se usmějeme,dny přichází! napsal Matouš Vrzala Výcvik a boj Vyrábíme erby, cvičíme si nervy. Bojové formace cvičíme nepřátele krutě ničíme. Zbroj oblečem zběsile, jsme ve velké přesile. Pelištejci nemají šanci, budou z nich jen psanci. Harry křičí „Hohoho, napalte to do něho!“. Boje jsou opravdu epické a výkony nadlidské. napsala Marťa Floryková
Jak už jsme se zmínili, včera večer kolem nás prošlo pelištejské vojsko. Král Saul však o tom neví a proto k němu musíme vyslat posly. Jejich cesta však nebude lehká, protože možná cestou narazí na nepřátele. A kdože jsou ti stateční poslové? Všechny naše družiny, na cestu si vezmou brašničky a štíty, ale střelivo si nechají doma.
Cesta opravdu nebyla lehká, byla plná nástrah a občas se některé družině ztrácela, ale nakonec všechny družiny našli cestu ke králi.
Pátek 12.8.2011 Dopoledne máme vzácnou návštěvu, z daleké cesty k nám přichází prorok Samuel a oznamuje nám, že izraelský národ nutně potřebuje krále, dále nám sděluje, že Bůh mu ukázal, kdo to přímo bude a kde ho najde a že jej má za krále pomazat. Jde o Jišajova syna, Jišaj má synů několik, bydlí spolu na odlehlém místě hluboko v lese a každý z nich pase stádo na jiném místě. Tím nastává příležitost pro naše družiny, aby Jišajovu rodinu vypátraly. Všech pět družin je vysláno do pěti světových stran s tímto naléhavým úkolem. Družiny se tedy vydaly všemi směry, šly přes hory i přes doly, dokonce se nám i v pořádku vrátily zpátky do městečka, nicméně během jejich mise všichni synové přišli do městečka Betléma sami a Samuel si toho správného syna sám vybral a pomazal.
Odpoledne dochází k tomu, čeho jsme se celou dobu obávali, Pelištejci oblehli naše město a nám začínají docházet zásoby vody, dřeva, masa a dokonce i koláče velmi rychle mizí. Pelištejci jsou všude a nám nezbývá než jejich obléhání prorazit. Potřebujeme doplnit suroviny i potraviny a tak si musíme vybojovat cesty k blízkým městům, se kterými bychom mohli obchodovat jako dřív.
Začíná být naprosto zřejmé, že blokádu po souši neprorazíme, ale máme ještě jednu možnost a to po vodě. Proto si družiny přichystají všechna svá plavidla a veškeré své síly.
Možná se ptáte, jak se družinám dařilo? Naši nepřátelé měli dobře nabito a dokonce některé loďky ani nepotřebovali, aby se do nich Pelištejci strefili. Přesto všechno se nejúspěšnějším plavidlům podařilo i s posádkou doplout šťastně do cíle. Mezi vyrobenými plavidly se objevila dokonce i jedna ponorka a jeden katamarán.
Sobota 13.8.2011 Ráno k nám opět přichází prorok Samuel a připomíná nám, že dnes máme významný den a že budeme slavit Svátek stánků. Budeme slavit sedm dnů, budeme se spolu radovat z toho, že nám i letos dal Bůh bohatou úrodu oliv a vinné révy. Postavíme si přístřešky z větví a budeme si spolu připomínat dobu, v níž celý izraelský národ žil ve stanech na poušti.
K tomu je potřeba každé ruky, i té nejmenší. A proto to dnes v městečku vypadá jako v pravém mraveništi, každý má svůj úkol a všichni pracují s velkým nasazením. Sluníčko si s námi ráno trošku pohrává, ale věříme, že si vzpomene na předpověď počasí a začne hřát, jak mělo. Někteří připravují táborák a jiní pochoutky k hostině.
Na slavnost nám z velké dálky přijela návštěva v čele se zástupcem krále Ubu a jeho chodí Bubu. I přes vypnutý vodovod jim nebylo líto cesty a poctili nás svou přítomností. Jako dar nám přivezli lízátka zvaná Saulátka. Náš hlavní ceremoniář Jirka i se svým Robinkem na dálkové ovládání skvěle zahájili slavnost a Robinek poslušně rozsvítil pochodně. Družinám i návštěvě byly předkládány jen ty nejlepší lahůdky a nápoje a všichni byli obsluhováni a napájeni do sytosti a s mlaskáním odhazovali ohryzané kosti, prázdné lahve a krabice za sebe.
Poté jsme se s plnými bříšky odkutáleli k táboráku a shlédli hlavní kulturní program – scénky a vystoupení jednotlivých družin. Naštěstí nám během Slavnosti stánků nepršelo, jenom před přípravami. Všem se nám den se Slavností stánků moc líbil.
Neděle 14.8.2011 Dopoledne jsme se opět sešli na bohoslužbě. Odpoledne proběhla táborová olympiáda – stříleli jsme ze vzduchovky, nosili bedny, snažili se transportovat co nejvíce vody do PET lahví skrze potravinovou fólii, posunovali hrnec do lavoru pomocí provázků stavěli Hoganův dům a štafeta družstev na čas. Dohrávky turnajů v Lagorech a Indiánské házené. Čistota půl zdraví Když se tma k nám začne blížit, oči se nám počnou klížit., Ještě jedna povinnost však čeká, sprcha na nás mile mrká. My se mile netváříme, záludnost její odhalíme. Horká voda příjemná je, dokud se však špína nesmyje. Voda už pak neproudí, zima hrozně uškodí. Eje je je je! Nikdo ať se nesměje!!! napsala Lucyka Pondělí 15.8.2011 Dopoledne se děti učili či zdokonalovali ve vázání uzlů, dohrávali turnaje v Lagorech a Indiánské házené. Během nástupu k nám přibíhá rychlý posel od krále Saula, cestou ho přepadli Pelištejci, málem mu vyrazili všechny zuby a ranili ho do zad. Aby posel zprávu zachránil, musel ji schovat. Proto musí naše družiny proniknout mezi nepřátele a zprávu získat. Družinám se podařilo zprávu najít, ale nebyla čitelná, protože byla napsána jazykem lesních mužíků. Místo písmen byla plná sluníček, hvězdiček, ulit a smajlíků. Večer ti nejrychlejší opékali párky venku při bouřce a zbytek dětí při mírném dešti uvnitř teepee. Úterý 16.8.2011 Ráno probíhá hra – obětní oheň, jde o přepalování provázků a kusů dřeva na čas.
Naše družiny ani dnes nezahálí a pokračují v putování za králem Saulem. Aby rozluštili zprávu od krále z předchozího dne, musí proniknout na výsostné území lesních mužíků, kteří si klíč k rozluštění zprávy hlídají. Podaří se družinám zprávu rozkódovat? Družiny mají velice šikovné členy, kterým se podařilo přes šifry zjistit, že ta pravá zpráva na ně čeká na Šesticestí. A co bylo ve zprávě? To zjistíme zítra ráno. Středa17.8.2011 krále Rozkaz Saula z prvního roku panování jeho milosti, vydaný dne 15.8. Pelištejská vojska sužují naše království. Proto povolávám do zbraně všechny své věrné, abychom tomuto řádění učinili jednou provždy přítrž. Vašim úkolem bude dostat se včas na shromaždiště našich vojsk s co nejmenším počtem ztrát. Z důvodu utajení Vám zde nemohu napsat místo našeho setkání. Cestu k němu budete zjišťovat postupně. Na cestu se vydejte 17.8. v době od 6:00 do 10:00 hodin, kdy zazní signál k odchodu. Od tohoto okamžiku máte 20 minut na to, aby jste opustili město Betlém.
A tak se družiny v překvapivé rychlosti připravily a vydaly na cestu. V městečku Sloup si musely dávat pozor na dotěrné a nečekané fotografy. Aby unikly před jejich objektivy a neztratili body, museli se uprostřed civilizace přeměnit v tzv. želvu. Poznámka redakce: Na bojišti byl nalezen deník jednoho zabitého pelištějce a zde uvádíme pár jeho záznamů: Zvláště za zmínku stojí utvořená formace želvy, kterou bojovníci vytvořili na přechodu pro chodce a na čas zcela ochromila dopravu v Jihoizraelském kraji. V Pustém Žlebu se setkaly s útočícími Pelištejci. Zákeřní střelci byli ukryti na dobře opevněných místech. Pelištejec zvaný Lišák Klimša utvořil dvojici s tou jež brzy nevěstou nazývati se bude (pozn. zapisovatele Hanka Šm.). Hanka vylezla na nedalekou skalku, takže se ocitla nad cestou, kudy měly projít jednotky izraelských vojsk. Honza se ukryl z druhé strany cesty v řečišti vyschlého potoka. Poté co se přiblížily izraelské jednotky spustila Hanka zběsilou palbu. Jelikož měla slunce v zádech a střílela shora, napadené jednotky vykřikovaly „mana mana“, ale jen do té doby, kdy pod touto palbou klesl první, a bohužel jediný, izraelský bojovník. Pelištejci byli překvapeni. Očekávali jednotlivé družiny, ale v první akci se setkali s neočekávaně početným vojskem. Posléze vyšlo najevo, že proradní izraelité uzavřeli koalici, čímž značně zvýšili jejich naději na přežití. Po úmorném, dlouhém a nelítostném boji prošli izraelité smrtícím žlebem jenž bude na památku těchto bojů znám pod jménem „Pustý žleb“. Zhrzeni neúspěšným bojem s izraelity, se demoralizované zbytky naší kdysi nejlepší a neporazitelné armády přesunuly do nedaleké osady Suchdol, kde ve stínu vzrostlých stromů jsme si ošetřovali rány a plánovali další kroky k našemu vítěznému tažení. Plánování nás zmohlo na tolik, že jsme usnuli. Řev blížících se družin nás probudil a my nasadili nejmodernější technické vymoženosti. Skalpely jednotlivých členů jsme získávali kvalitní optikou našich fotoaparátů. Bídní izraelité však brzy odhalili naši taktiku a vymysleli zákeřné řešení. V horní části jejich štítů vyřezali otvory, které nazývali průhledítko. Tím nám bránili v získání jejich drahocenných skalpů. Ve spodní části jejich štítů byl další otvor, ale nepodařilo se nám zjistit k čemu jej používali. Takto upravený štít měli jen muži. Naše pronásledování nepřítele nás přivedlo až k zvláštní stavbě, která připomínala Babylonskou věž. A tam se to stalo. Přišli jsme pozdě. Všude jsme viděli křepčící izraelity a mrtvoly našich spolubojovníků. Od zraněných jsme se dozvěděli co se tu vlastně stalo. Jakýsi zrzavý, malý, smrdutý Izraelita zvaný David ve jménu jeho Boha Hospodina zástupů porazil našeho největšího a zatím nikým neporaženého bojovníka Goliáše. Již jsme našli jen jeho bezhlavé tělo. Prý mu hlavu usekl David goliášovým mečem. O běda nám, tíseň a zklamání zahalila naši mysl, již není před námi žádná budoucnost. Běda nám. Izraelité oslavili jejich vítězství pochutinou nazvanou Davidovými koulemi a popíjeli šumivý minerální mok. Bylo horko jako na Sibiři a proto saulova spediční služba SAULPOST zajistila mraženého Mrože. Po té co izraelité ohlodali jeho (mrože) dřevěné kosti, nedbali horka a přes značné vysílení zdolali mnoho schodů na rozhlednu. V dáli bylo vidět mnoho kouře nad bojištěm (Dukovanská atomová elektrárna). SAULPOST zajistila také transport zraněných do města Betléma. Čtvrtek 18.8.2011 Z deníku již zmíněného pelištějce: Dopoledne izraelité strávili pro nás nepochopitelnou činností. Křepčili kolem hromady dřeva a házeli po sobě divnou koulí, kterou nazývali míčem. V nepravidelných intervalech křičeli divné zaklínadlo – LAGORI (pozn. zapisovatele Lišák Klimša říkal, že se to píše s měkkým, ale čte se to s tvrdým „y“, poznámka Janky Šm. čte se jen jedno „i“). Po obědě se uskutečnilo veřejné zasedání městské rady, kde byla projednávána izraelská taktika pro zničení zbytku našich rozprášených vojsk. Jednání probíhalo konstruktivně, starosta navrhl strategii a podrobně probral všechny další kroky. Vypadalo to pro nás velmi špatně. Znenadání se na zasedání objevil náš tajný agent Polní maršálek Robínek z Boskovic. Dle našich instrukcí se pokusil zmařit izraelský plán pro naše zničení. Jeho zjevná zranění a tělesná dispozice vzbuzovaly oprávněný respekt všech přítomných. Logickými argumenty zpochybnil jednotlivé kroky plánu a na konci zasedání rady z tzv. Strategie nezůstal kámen na kameni a ani papír na papíru. Mysleli jsme si, že naše taktika sklidila úspěch a že jsme významně podryli jejich sebevědomí a plány. Jak krutě jsme se mýlili, jsme zjistili v zápětí. Postupnými kroky izraelité odhalovali a ničili zbytky našich rozprášených a demoralizovaných vojsk až zbyla jen jediná, ta naše.
Pátek 19.8.2011 Z deníku pelištějce: Je ráno, v našem ležení je chmurná nálada, která dosáhla bodu mrazu, když jsme se dozvěděli, že do Betléma dorazil král Saul se svou družinou a že i naše pozice byly odhaleny. Smyčka se pomalu stahuje a nás čeká rozhodující bitva. Polní maršálek Robínek z Boskovic nervózně obchází náš tábor a snaží se nás před rozhodující bitvou povzbudit. Jeho zvolání: „dnes je hezký den pro umírání“ nám vlévá sílu do žil a naše odhodlání vzrůstá. V dáli již vidíme, jak se šikují nepřátelské jednotky. Už slyšíme kroky jejich zvědů. Jsme připraveni neprodat svou kůži lacino. Zvědy jsme zahnali zpět, ale víme, že to bylo jen nakrátko. Na úpatí kopce pod naší pevností již vidíme obličeje našich nepřátel. Snaží se nás napadnou ze dvou stran. Opětujeme palbu, ale Izraelci postupují stále kupředu. Již slyšíme jejich bojový pokřik. Robínek z Boskovic cosi vykřikuje, ale nikdo jej už nevnímá. Je to tady. Nepřítel je již před branami. Beru si svou zbroj a jdu bránit hlavní bránu. Au, právě mě zasáhla nepřátelská papírová střela. Přestávám pořádně vidět. ruce se mi třesou. V ruce držím meč a máchám jím kolem sebe. odkládám svůj deník, protože mi vadí v boji. a protože tuším, jak to dopadne, popisuji, co vidím. Všichni naši padají k zemi, štíty odhazují a Polní maršálek mění strategii. Náš boj přechází na Veverčí ocásky. Naše vypracovaná těla lítají vzduchem a v poslední agónii vytrháváme Veverčí ocásky našim nepřátelům. Mé vnímání se zmenšuje, i můj Veverčí ocásek byl vytržen a cítím, jak mne opouští síly. Z dály slyším řvoucího Robínka, Izraelité jej za utichajícího cinkání sundávají z věže. Jsme na padrť poraženi. Všechna naše těla přenesly na jednu hromadu, život z nás rychle vyprchává, cítím, že toto jsou má poslední slova. Král Saul se shromáždil se svými bojovníky kolem našich těl a vzdávají díky jejich Bohu Hospodinu zástupů, který jim vydal naši pevnost do rukou. Cítím žár, něco teplého olizuje mé nohy, tuším, že zapálili naše těla, ještě, že používám nehořlavý zápisník a doufám, že jej někdo nalezne, aby bylo mé svědectví o Hospodinově vítězství a naší porážce zachováno pro budoucí generace. Pozn. redakce: Tento deník byl nalezen v roce 1969 při stavbě dálnice kolem Betléma. Při archeologickém průzkumu v sektoru C321, byl odhalen hromadný hrob neznámých bojovníků, které však podle získané hmotné kultury můžeme za pomoci relativní chronologie datovat někdy před rok tisíc před Kristem. Předběžné analýzy ukazují, že se mohlo jednat o pelištejské bojovníky, kteří padli v některém z ozbrojených střetů s Hebrejci. Nálezem světového významu je deník jednoho z bojovníků, který se unikátně zachoval navzdory kremace majitele v nepoškozeném stavu. Původ nehořlavého materiálu nalezeného deníku, nebyl dosud vědci odhalen.
Náš tábor je u konce, ale už teď se začínáme těšit na ten příští. Zůstává nám spousta zážitků a vzpomínek, ke kterým se budeme rádi vracet.
|
