Tábor Sloup 2013
Dobyvatelé ztracené archy
7. – 21. 7. 2013
Tak v tom zase plavem. Všichni. A jsme v tom až po uši. Občas nás to tu pěkně štve, ale většinou (zvláště v případě, kdy se prolne příjemné počasí s poctivě připraveným programem) se rozline radostná příjemná nálada a pokud jsme zapomněli, rozpomeneme se na důvod, proč jsme se sem vrátili.
Tak a jsme tu, již třetí den. Slunce plane, podpaží mokvají, nebe je azurové, jak laguna z reklamních letáků cestovních kanceláří. Táborem a celým údolím se rozléhá veselý povyk, kupodivu uklidňující (pokud zrovna nemáte migrénu). Každý si zde najde to své, podle nálady, podle chuti. Na příklad dnes v osobním volnu: ti divočejší se navzájem obdařují potoční koupelí, další si čutají na plácku uprostřed tábora, pár kreativnějších si poklidu bokem jamuje (k ptačímu zpěvu a šumění potoka dodávají líbivý zvuk z lidské dílny) a někteří to jen tiše pozorují a kochají se celkovou scénou.
Ale jak to začalo? Autobus vyplivnul na jednom parkovišti ve Sloupu hromadu dětí a náctiletých výrostků, ty poté, co vyplnili přijímací testy skutečně velmi Všeobecných studijních předpokladů, odpochodovaly, veteránům tak známou cestou do tábora, kde byly následně večer přijaty (ano, všechny!) na Harvardskou univerzitu (alespoň na těch čtrnáct dní) na obor Archeologie (vykopávky, třeste se!). Pohodový první den. Následující ráno se ta přílišná pohoda ozývala snad již od východu slunce a to celým tábořištěm. Jistí hyperaktivní jedinci si zapomněli zabalit šepot a empatii do svých nabobtnalých zavazadel a už před budíčkem byl prakticky celý tábor na nohou. Dopoledne se sbíralo nezbytné dřevo, odpoledne přišla na řadu první bodovaná hra, motivována celotáborovým tématem – hledáním Archy úmluvy. Krosový závod skončil úspěšně – všichni přežili děsivý downhill. Pestrý den završila noční hra. Kupodivu velká část táborníků pochopila význam slova „plížit se“ a dobrodružný večer v setmělém lese neskončil fiaskem, jak některé pokusy z dřívějších let.
Třetí den je táborová rutina už víceméně zaběhlá – hlídky, ranní chlad, setkání v tee-pee, vstávání, opuchlá víčka, rozcvička, snídaně, dopolední program… á pro změnu žádný společný oběd. Družiny dostaly za úkol uvařit si rizoto i s dezertem, a protože žádný z vedoucích, které táborníci pohostily, nestrávil odpoledne na latře, i tahle obměna skončila úspěšně.
Odpoledne je zase vedro, polovina tábora se v osobním volnu vzájemně ochlazuje. Jako program následuje přemístění k rybníku a výlov nábojnic neboli jantaru z potoka. Samozřejmě provedeno soutěživou, bodovanou formou – která družina vyrýžuje z potočního dna více, ta vyhraje. Zpáteční cesta taky není žádné lenošení. Táborníci jsou odstřelováni z okolních svahů bleskurychlým cvakáním fotoaparátů, a přestože proběhla pečlivá výměna částí oděvů a údolím se v tomhle letním slunném počasí pohybuje několik bláznů v pláštěnkách nebo přikrytých dekou – do tábora se vrátí všichni a bez újmy. Den se zakončuje v tee-pee, hraje se na kytaru a jako dezert na závěr se odehraje povedená scénka. Byl večer a bylo fajně, den třetí.
Středeční dopoledne naznačuje už v úvodu parný den. Nicméně poctivě zavodňovaná těla táborníků vydrží lecjaké teploty a aktivity – rozehrávají se první sportovní turnaje, lakros a vybíjená. V odpoledním klidu a volnu se polévají, noří, máčejí a všelijak jinak obšťastňují vodou snad úplně všichni. Jen vedení a pár hydrofóbů zůstává suchých. Při odpoledním nástupu se odehraje tíživé drama. Rutina je narušena krvavou scénkou, kdy se otrhaný, zablácený, jodisolem a temperami pomazaný, rádoby akční hrdina připlazil po příjezdové cestě k hangáru, plivající kečup a mumlající cosi o pokladu, bájném Eldorádu, přepadení indiány a vyčítající děkanovi, že mu kdysi neudělil titul Bc. Ani dva hrnce vody, které přistály na jeho umírajícím těle, nezachránily pseudo-Rambovi život. Poté se bez okolků táborníci přemísťují na herní území a rozehrává se bojovka s veverčími ocásky. Pot, bahno, vysoká tráva, remízky i louky a plížící se archeologové mezi místními domorodci užívajícími koku, toť realita kolumbijské džungle. Naštěstí v dáli je slyšet rachot evakuačních vrtulníků námořní pěchoty připravené odvézt poklad s vyčerpanými archeology do bezpečí. Další úlovek pro metropolitní muzeum získán. Večer opékání buřtů, příjemný mini-táboráček a další zářez do táborové paměti.
Pátý den je polojasno, střídavě oblačno. Navíc se značně ochladilo. Je zadán nový úkol – stavba trezoru. Ruch, hluk, šum, křik a marné povely se přesouvají k royalovským kuchyním. Za jedno dopoledne se ale návrh a konstrukce trezoru společně s dalšími povinnostmi nepodařilo vměstnat.
Pro druhou část denního programu se odchází do vedlejšího tábora Tomíků, kde se vysvětluje společná hra – Boj o vlajku. Zvýšená agresivita sousední 30ky a lehké úrazy poskvrnili dojem z jinak zajímavé bojovky.
Zatímco se táborníci po dalším večeru u ohně ukládají ke spánku a zalézají do stanů, studený vítr od západu nese šedomodrou roletu mraků a nocí zčernalé smrky stále ční ze zašedlé krajiny upadající do snů…
Dopoledne se táborníci pomalu táhnou po asfaltce směrem do Sloupu. Čeká je ochlazení ve Sloupsko-šošůvských jeskyních a nákup v samoobsluze – ze zvýšené aktivity mnohých jedinců po cestě zpět a po zbytek dne, během přípravy na táborák i dodělávání trezorů, lze vyvodit, že sladkosti šly na dračku. Po večeři se lavičky nakupí okolo táboráku a den vrcholí zapálením hranice. Následuje představování trezorů a program jednotlivých družin.
Roje jisker zběsile létaly vzhůru a rozsvěcovaly nakrátko, již tak dost hvězdnaté nebe, zatímco rozkmitané bránice se pomalu zklidňovaly při zpěvu doprovázejícím hru na kytaru.
A přišel víkend. V netáborové řeči by to znamenalo většinou klid a odpočinek, ale tady… V noci jistí příbuzní jistých táborníků ukradli vlajku RR a tábor se probouzel do téhle syrové reality.
Celý den se dohrávaly sportovní turnaje, odpolední hodiny byly volnější, proběhla dokonce lakrosová exhibice vedoucích.
Vlajka byla tvrdě vykoupena (vedoucí museli skákat na jedné noze po dvě minuty), sporty dohrány… jak dobře by se usínalo, jen kdyby nevisela ve chladném nočním vzduchu ta nejistá předtucha…
