Táborový deník – poznámky genrála Hammonda, velitele programu SGC

Den první a druhý: noví rekruti a výcvik, návštěva prezidenta

Neděle: před 10 lety byl spuštěn tajný projekt průzkumu cizích planet pomocí zařízení nalezeného před 50 lety. K průzkumu byly vybrány speciální týmy, které jsou schopny cestovat červími dírami. V současné době však došlo k tomu, že jedna z mimozemských civilizací ovládla velitelství armády a brání vstupu do komplexu SGC – velitelství hvězdné brány. Přítomní táborníci byli vybrání k pomoci tomuto tajnému projektu a záchraně týmů SGC, které jsou v terénu. Existuje poslední tajná cesta jak se dostat na velitelství SGC. Cesta však byla částečně střežena  mimozemšťany (ač vypadají jako lidé). Táborníci v doprovodu skutečných vojáků pronikli na velitelství kde byli příjmuti logistickým týmem.

Pondělí: ráno bylo jako malované a tak se milí táborníci – rekruti týmů SGC pustili do výcviku k speciálním operacím. Pod dohledem instruktorů prošli výcvikem v zacházení s krátkými zbraněmi a střelbě a to jak na střelnici, tak i na simulačním bojišti. Další částí pak byla sebeobrana pod dohledem dvou zdatných intruktorů pro KravMaga. Následovala topografie a využití satelitních navigací. Kurz byl velmi intenzivní, nicméně již v podvečer byly jednotky připraveny k závěrečné zkoušce kdy vyrazili dle azimutů přímým směrem 20 minut cesta necesta přes jakékoli překážky. Všichni poslední misi splnili. Večer pak bylo, za přítomnosti prezidenta Trumpa, provedeno slavností vyřazení a zařazení do průzkumné a bojové činosti. Příptmnost pana prezidenta byla mimořádné a tak večer se nesl jak ve slavnostním duchu tak i velmi dobré zábavě.

Jako maximální vrchol celého dne nabitého zážitky byla za tmy aktivována brána. Pro všechny to byl mimořádný zážitek, neboť se povedlo nejen bránu rozsvítit a dát do pohybu, ale i vytvořit červí díru do vzdálené galaxie. Všichni tábornící hleděli na skvělé dílo, které připravovali junioři a vedoucí posledního půl roku.

Den třetí první mise – záchrana Dr. Jacksona na Abydosu

¨

Úterý: než byly jednotky vyslány na svou provní misi, bylo potřeba sehnat dostatek paliva ve formě batrií ukrytých v dřevu místního lesa. Povedlo se a za dvě hodiny byl dřevník plný dřeva pro zátop všech možných táborových topenišť.

Po skončení deště pak byly odpoledne konečně jednotky poprvé nasazeny do akce. Na planetě Abydos zůstal poslední člen původního SGC týmu doktor Jackson. Rozkaz zněl: přiveďte Jacksona zpět domů, živého. Tak se i stalo. V oblasti nad Vlčí skálou proběhla skvělá bojovka boj o vlajky okořeněná ještě cestou zpět s ukořisťěným Jacksonem. Vojáci armády vládce Aphophose, kteří doktora zajmuly neměly před našimi statečnými vojáky šanci a doktor byl v bezpečí dopraven zpět na planetu zemi.

Den čtvrtý Cal’ogh Race

Během dopoledne se týmy SGC tužily v oblíbených a známých táborových sportech jako je Lagori a Ringo. Odpoledne však došlo ke zvratu. Zásahem zvenčí mimo naší planetu byla aktivována hvězdná brána. Po průchodu horizontem událostí se v bráně zjevily tři postavy a byly vskutku pozoruhodné. Dva antikové se zlatými vlasy, poslední svého druhu který před tisíci lety vytěžil Naquadah a postavil systém hvězdných bran, ale díky vysoké vyspělosti civilizace nakonec pomalu zanikl. Dva poslední žijící antikové pak přišli nabídnout přátelství a sdílet jednu z technologií pro naše statečné vojáky jako pomoc čelit vesmírnému zlu Goaldů. Spolu s nimi přišel i Teal’c, první muž vládce Apophise, jednoho z nejkrutějších vládců zla, který zradil svého pána aby se stal svobodným a přidal se na stranu dobra.

Antikové nabídly dar, který je však třeba si vysloužit ve všestranném závodě. Byla postavena speciální dráha se šplhem po laně do kopce, volná lana, bojová střelba, plížení a další speciality. Týmy SGC prošly závod se ctí až na jeden, který byl krátkodobě rozkolísán změnou ve velení týmu a členové se nějakou dobu se změnou vyrovnávali. Naštěstí vzpoura a chmurné myšlenky byly rychle zahnány, kdy se tým modrých spolu s velením základny sešel v místní jurtě/kapli a společně rozebrali situaci, žehnali si a po modlitbách našli smíření jeden s druhým. Jsme vděční Bohu, že mění naše charaktery a nenechá nás upadnout do špatných nálad  a trudomyslnosti.

K večeru se pak občas dalo do drobného deštíku. To nás neodradilo od toho, abychom opekli skvělé uzeniny pana Sehnala. Junioři dokonce vytvořili mega opékací vidle s rozšířenou redukcí na topinky, skvělé! Večer jsme pak završili soutěží riskuj, kde děti osvědčily svůj důvtip a znalosti a je třeba říci, že mnohé otázky byly vskutku zapeklité.

Den pátý danajský dar antiků

První půle dopoledne byla ve znamení workshopů zaměřených na pletení náramků z parašňůr a cvičení uzlů a vazeb. Nutno dodat, že bude třeba, aby mnozí royalisté přidali ve své zručnosti a schopnostech ve vázání uzlů. Oběd byl tento den vařen v kuchyních družin, kuchařky měly volno a děti mohly prokázat svá kuchařská umění.

Dar antiků z předchozího dne – náramek dodávající sílu, obratnost a propojující bytosti navzájem se ukázal jako nebezpečný. Lidstvo není ještě schopno využívat plně této technologie. Místo propojení dovedností celého týmu došlo k havárii a jednotlivé dvojice dětí byly propojeny dvoumetrovými šňůrami, které si nosily celý den. Velitelství rozhodlo, že bude třeba vyslat misi na planetu Cal’ogh a požádat včerejší návštěvníky o odebrání technologie z těl nebohých členů SGC a osvobození jejich pout. Družiny vyrazily na 7 kilometrový, dvě hodiny trvající orientační běh plný zrádných úkolů. Na jeho konci pak čekali antikové. Pro zrušení pout mezi jednotlivými dětmi pak musely týmy na čas vytvořit oheň a přepálit provázek z předem přineseného dřeva v malé sklenici od okurek. Jen díky blahosklonnosti a milosti antiků byly všechna pouta zrušena neboť jen části týmů se podařil oheň nejen rozdělat, ale i provázek přepálit.

Večer pak byl ve znamení společného zpěvu a pak tématu: Jaké pouto máš a na kom jsi závislý?

Slibový oheň – pozdě večer jsme se vydali směrem k rybníku, kde royalisti, kteří splnili podmínky složili slib a dostali slibový šátek. Byl to velmi silný okamžik, který si mnozí budou pamatovat na celý život.

Den šestý: slavnost ohně

Jako již po několikáté začal dopolední program škrábáním brambor pro menáž. Rekord ve škrábání z roku 2015 (3 min. 27 sekund) překonán nebyl, nicméně 3 minuty 52 sekund je skvělý výsledek. Následovalo dokončení turnaje v lagori, které bylo litým bojem s fantastickými sportovními výkony. Stejně tak i v ringu družiny statečně, čestně a s nasazením bojovaly.

Odpolední program pak byl ve znamení příprav na večerní táborový oheň. Družiny si vylosovaly témata ke svým scénkám (horror, opereta, romantika, reklama). Vedení tábora se taky připravilo a tak první část táboráku byla ve skvělé formě. Zvláště komponovaný pořad vedení a oranžové družiny s horrorem Mařenka v lese si nezadal s podařenými kusy z minulých let. Po vtipném programu jsme pak zapálili oheň, který hořel hluboko do noci. Slovem nás povzbudil Matty a hrou těleso bubeníků a kytaristů pod vedením výborného Kuby.

Drobný problém: vedení sedělo do jedné ráno u ohně a diskutovalo nad dalším programem a modlilo se a jaksi opomnělo vzbudit hlídku. Toho využil náš starý táborník Ondra Eliáš a ukradl vlajku RR těsně před tím, než se vedoucí vrátili od ohně … Jako trest pro tábor si pak další den výměnou za vlajku zaběhl v žebříku k borovicím velitel tábora – 15 kg, jeden kilometr a pěkně klusem, no, když jde o čest, hodnosti jdou stranou J

Den sedm: Smlouva Aliance planet

Na velitelství SGC došlo k havarijní situaci. Jaderná elektrárna, která napájí celý systém SG, měla vážnou havárii a brána má energii pouze na jeden průchod tam a zpět. Sborem náčelníků bylo rozhodnuto k urychlené dostavbě naquadahového reaktoru. Problém je, kde energií nabytý minerál naquadah ukořistit. Jediné místo je byrokratická planeta PX38W neboli Asterixium, kde se s tímto minerálem obchoduje. Týmy SG42 tak byly vyslány právě tam. Během dopoledne si užily úkolovku ve Sloupu a získaly drahocenný minerál. Let zpět červí dírou z planety Asterixum na velitelství SGC stihly týmy tak akorát, někteří měli návrat v posledních vteřinách těsně před kolapsem hvězdné brány a uzavření komunikace s jinými světy. Bylo to o propoceném triku a vyčerpaných svalech během na čtyři kilometry.

Odpoledne si družiny zpestřily vodní bitvou, aby pak začaly pracovat na stavbě naquadahového reaktoru. Zadání bylo z materiálu, který získali na úkolovce ve Sloupu: dráty, led dioda, citrony, pomeranče apod. Kritéria pro hodnocení pak byla vzhled, rozsvícení diody a velikost naměřeného napětí.

Večer se pak na velitelství SGC sešli zástupci významných civilizací vesmíru, aby podepsali úmluvu o chráněných planetách a připojili planetu zemi k významné alianci planetárních soustav. Za zemi úmluvu podepsal stále a jedinečně skvělý prezident Trump, který si chvíli této slávy opravdu užil.

Den osmý a devátý za Asgardy pro pomoc  – outdoor

Neděle: ráno bylo jako malované ideální pro tak významný den jako byla neděle a proto proběhla bohoslužba pod širým nebem. Toma bylo na verše žalmu 19 se velmi zajímavými zamyšleními nad obyčejným hřebíkem.

Odpoledne přišla špatná zpráva – koalice zla  mocných Goaldů se vydala k zemi ztrestat připojení k alianci chráněných planet. Bylo rozhodnuto vyslat týmy SG42 vyhledat a poprosit o pomoc mocný národ Asgardů, který vládne stejnou silou jako goaldi. Starší 13 let se vydali na velmi vzdálené cíle s vybavením přežít a najít pomoc. Mladší zůstali v táboře a užili si volné odpoledne a večer. Přes noc pak spali pod hvězdnou oblohou.

Pondělí: úderné týmy velkých royalistů byly ráno stále na cestě za Asgardy. Menší royalisté se ráno probudili v klidu a pohodě pod širákem a vyrazili na výlet do lanového parku v bývalém lomu Velká dohoda. Klídek a pohoda šest kilometrů tam a zase zpět. Po cestě se díky radaru vyhnuli bouřce a připravili pro navrátivší royalisty překvapení v podobě bitvy u tábora. Byla to pěkná mlata, konečně jsme si pořádně zabojovali. Větší royalisti se po třiceti kilometrech v terénu s batohy zregenerovali a všichni byli na večer připraveni pro další táborový program zpět do táborového režimu. Večer jsme pak měli malý táborový oheň s následným programem pro menší a větší. Díky obou m kazatelům, slovo i následná služba byla výborná. Děti reagovaly a krom modliteb i chtěly probírat a sdílet věci, které byly pro ně důležité a mnohé trápily a sužovaly jejich duši.

Den deset Olympiáda

Dopoledne jsme zažili další sadu skvělých workshopů – výroba psích známek, lukostřelba a airsoft. Nejvíce v kurzu pak byla airsoftová aréna v které se družiny skutečně vyřádily. Ač máme jen osm manuálních pistolí, podařilo nám je využít skutečně do mrtě.

Odpoledne proběhla olympiáda. Sice předzvěst studené fronty přinesla mírný deštík, nicméně na průběh olympiáda krom změn disciplín z vodních na nevodní neměla vliv. V sérii po deseti minutách jsme stříleli na 40 metrů ze vzduchovek, stavěli vodovod, konstruovali poslepu továrnu a koordinovaně skákali s celým týmem s volejbalovým míčem. Vrcholem byl tradiční hod vajíčkem který viditelným zásahem poznamenal nejednoho táborníka  🙂

Den jedenáct Goaldská královna

Tlaková níže nad naším územím věštila déšť, a tak jsme dle předpovědi prohodili program: jednou za 1000 let se narodí goaldská královna, pokud ji nalezneme a zničíme, pak začne vymírání goaldské rasy. Královny snášejí své larvy do speciální nádrže v k tomu určeném chrámu. SG42 je vyláno na planetu PX-36_Y kde je chrám královen a kde se dají larvy nalézt.  Pokud sesbíráme dostatek larev, budeme emoci vytvořit vir, který vypustíme a který pak zlikviduje goaldskou rasu. A tak se stalo. Jednotlivé týmy vyběhli i když v dáli se kupila černá mračna. Vedení předpokládalo, že úvodní šifra zdrží družiny na více jak půl hodinu a dám některým vedoucím náskok před družinami nicméně táborníci byli tak šikovní, že je nějaká květinová šifra nezastavila a vidina dalších bodů do táborovky vystřelila vstříc dalšímu přídělů bodů. Po příchodu na planetu PX36_Y již dost lilo, přičemž se deštíček měnil v dost silnou průtrž. To však přítomné bojovníky neodradilo k útoku na chrám goaldů. Museli překonat první linii obrany a v dešti projít bažinou na jejímž konci stavěli lanový most přes místní řeku. Nakonec je čekala steč chrámového pahorku mezi skalkami souběhu novodvorského potoka a říčky Punkvy. Boj to byl intenzivní, stejně jako déšť, prostě podařená bojovka.

Poledne – odpoledne až do večera jsme trávili v jídelně, neboť déšť neustával, a tak jsme vyráběli rukoděly a hráli deskovky. Nic nám to nevadilo, jsme schopni žít i za deště.

Večer jsme opékali buřty a měli skvělý program s písněmi a modlitbami. Díky duu bubeníků a duu kytaristů i improvizovanému podpůrnému týmu zpěváčků to letos docela jde i když Kuba s Aničkou již docela chraptí J

Den dvanáct pašeráci na Abydosu – vzácné kovy pro Tauri

Dopoledne jsme načali turnaj v jednom za našich nejoblíbenějších netradičních sportů a to indiánské házené. Družiny se do hry pustily z velkým nadšením a viděli jsme jedny z nejlepších zápasů za poslední dobu. Všemu přálo i počasí, přes předpověď deště jsme měli naprosto super počasí.

Odpoledne jsme chtěli aktivovat hvězdnou bránu, nicméně došlo k poruše elektrárny a provoz tohoto zařízení byl ohrožen. Proto bylo přikročeno k riskantní misi. Jednotky SG42 proniknou tajně na planetu Abydos, jednu z deseti planet, kde vyskytují vzácné kovy nutné pro výrobu energie v naquadahovém reaktoru. Nebylo to jednoduché, důl který poskytuje zvláštní kovy je hlídán a obyvatelé Abydosu s kovy obchodují a jejich celní stráži neunikne ani gram. Proto se naše speciální jednotky vydaly splnit nesplnitelné a světe div se, i přes ztráty ve vlastních řadách upěly a energetická krize SGC byla zažehnána.

Den třináct a čtrnáct – Poslední boj ona Taurí – záchrana lidské civilizace

Dopoledne proběhlo ve standardním rytmu: kontrola úklidu, nástup s vlajkami, soutěž ve škrábání brambor, dohrávka indiánské házené. Jen bylo divné, že vedení je od včerejšího odpoledne málo vidět a něco již mnoho hodin kutí v hangáru a kde ja zakázán přístup. Slovy Matěje El: „to se mi nelíbí, fakt nelíbí, to je ticho před pořádnou bouří …“ Čas sice Matějovi za pravdu nedal, ale něco velkého vypuklo. Odpoledne totiž byl vyhlášen poplach nejvyššího stupně. Byla zachycena komunikace vesmírné útočné flotily a tak velení SGC vyhlásilo evakuaci základny. Zároveň byla předložena šifrované komunikace goaldských lodí, které družiny musely rychle vyluštit.  Bylo zřejmě, že se čas nachýlil k mega galaktické strategické hře a taky že ano. Vedení představilo družinám speciální galaktickou mapu s pohyby vojsk a pozicemi bojových jednotek, které byly v reálu na několika kilometrech čtverečních. V reálu jsme tak zažili bitvu s vysíláním speciálních sil, výsadky, boji na vzdálených místech, evakuací a stahováním jednotek. Družiny byly vysílány jednotlivé planety v galaxii kde čelily invazním armádám jaffů Goaldských spojených sil. Porážku jaffů bylo možné po splnění úkolů nejrozmanitějších odvětví od uzlů, ohně přes technické disciplíny až po simulaci bojové střelby. Nutno říci, že úkoly to byly těžké a na některé stanoviště trvala cesta tam i zpět přes dvě hodiny. Děti tak nachodily opravdu velkou porci kilometrů zvláště, když při neúspěšném pokusu musely na dané stanoviště znovu … Vše korunoval noční boj a půlnoční bojovka na šesticestí. Výsledkem byla informace kde se nachází tajní základna goaldů na zemi a kde je nastaven destrukční reaktor k zničení země.

Odpočet destrukčního zařízení na zemi byl před lety zahájen a v 10:00 v neděli pekelný stroj měl explodovat … Ke cti jednotek/družin SGC je třeba říci, že reaktor byl na poslední chvíli vypnut a země i lidstvo zachráněno. Tomu předcházelo osvobození velitele základny, průzkum okolí a najití tajné základny.

Odpoledne pak bylo volno a příprava na táborový oheň, který spolu s divadlem byl vrcholem tohoto víkendu. Skvělou věcí pak bylo, že velká bouřka nás minula a pár kapek spadlo až kolem půlnoci, nicméně v tu dobu byl tábor již uložen ke spánku. Asi poslední peckou tohoto dne pak byla poslední aktivace hvězdné brány a vyslání na životní misi všech táborníků.

Den patnáct  – loučení a balení aneb, žádný smutek, za méně jak rok zase tady!

Balení proběhlo rychle, stejně tak i úklid tábořiště. Někteří i stihli zahrát na chvíli lakros. Každopádně v 11:00 byly staženy vlajky a byl zahájen odchod do vesnice k autobusu.Co se dá dělat, dva týdny utekly jako voda a tak je na čase jet domů. Sice se nám nechce, ale za čtrnáct dní jeneme ještě na vodu a pak nás čeká další báječný rok s royalem a za méně než rok TŘI MUŠETÝŘI. Těšíme se!