9.2.2019

Tábor 2019

Tři mušketýři – tábořiště Pod Vlčí skálou 2019


 Táborová videa

 


Sebrané paměti barona DuTréville velitele královských mušketýrů:

Závěrem,
chvála Bohu, byl to krásný čas, celých čtrnácte dní. Silná zkušenost, která se nikdy nezapomene a kéž zůstane na dlouho zapsaná v srdcích našich. Letošní pobyt byl vskutku mimořádný se všemi a ve všem!

Den patnáctý: všechno jednou musí skončit

Neděle:
Jak se co nejefektivněji zbalit, to byl úkol dne. Naštěstí všichni byli disciplinovaní, a tak již kolem hodiny desáté bylo vše zabaleno a připraveno k závěrečnému rituálu stažení vlajek. Pak se celá posádka odebrala pěším pochodem do městečka Sloup vyčkat dostavníku k odvozu domů. Leč příroda zase zaúřadovala. Dvě silné bouře, jedna i s kroupami, obmyla všechny pochodující. I věci jejich uskladněné pod plachtami, které se ukázaly jako příliš vetché, byl zcela mokré, takže převléknutí do suchého oblečení byl menší problém. K tomu všemu ještě dostavník nemohl pro těžkou srážku dvou jiných povozů přijeti a musel počkati, než překážka tato bude na cestě odstraněna. V táboře to taktéž dopadlo zajímavě, bouře zpřevracela konstrukce kuchaní a tři hodiny trvalo, než bylo vše opraveno a připraveno pro další posádku, která nás v službě střídala.

Den třináctý a čtrnáctý: záchrana Constance a odplata pro My Lady De Winter

Pátek/sobota:
Sobotní příjezd našeho milostivého krále měl být korunován Olympijskými hry, leč matka příroda svým deštěm těmto radovánkám nedopřála a tak toto mimořádné porovnání schopností, vytrvalosti a zdatnosti proběhlo až tohoto dne. Krom tradičních disciplin jako velká ruka, fujara a lyžníkování, byl zařazen i hod nudlí. Sic jest to import z Vlašska, nemýlím-li se z vesnic okolo Toskánského Monte Argentario, zkouška a disciplína to byla nanejvýše zajímavá. Po hrách olympijských jsme pak ještě dohráli finále házené indiánské abychom pak zasedli k obědu z rukou našich mistryň vařečky a ostrého nože.
Jaké pak bylo jiné odpoledne!
Došlo k obsazení kasáren kardinálovou gardou a k tomu, skrze únos komorné naší královny, Constance Bonacieuxové, byly setniny vyslány do spletitého terénu s nutnou výbavou k přežití. Hned na začátek byly úspěšné v nalezení opatství se stopami pobytu jak paní Bonacieuxové, tak My Lady. Při rituální vinné mši se všichni napili z opatova poháru. Ještě netušili, že zde tiká jed se zpožděním půli dne, který přichystala My Lady při bujarém večírku s naivním, dobrosrdečným starým opatem, který ženu již možná dvacet let neviděl. Avšak nepřízeň osudu a zásah vyšší moci způsobily, že pátrání v odlehlých klášterech bylo pro mnohé bojem o přežit. Série bouřek mnohé zahnala zpět ku kasárnám. Pátrání bylo na čtyři hodiny přerušeno, aby se pak o deváté hodině obnovilo.
Příliš pozdě, příliš mnoho jedu
Setniny v podvečer nakonec vypátraly klášter, kde se ukrývala komorná královny, leč, příliš pozdě. Těsně před příchodem komorná ve velkých bolestech a křečích zemřela. A co více, dozvěděli se, že stejný jed již koluje v jejich žilách a bude třeba najít protijed. Byla jim dána rada, aby o půlnoci bludiště v hloubi lesů hledali po odrazech světla apatykáře našli, který jest mocen jim pak poradit. Rada byla uvařiti lektvar. Ten pak v noci ve svých kuchyních vařili a každému mušketýru pak podali a uzdraveni následně byli.
Ráno pak vše šlo již velmi rychle, po nalezení menáže v korytě řeky se mstitelé vydali po stopě vražedkyně a travičky. V místním městě zjistili potřebné informace a důmyslné úkoly splnili, aby pak na kopec nad městem došli a tam v místním kostele My Lady De Winter dostihli. Boj s její ochrankou byl intenzivní, krátký a pro její muže zničující. Byla pak vyvedena ven, mimo svatý prostor a pak byl vynesen spravedlivý rozsudek – stětí mečem. Přeci jen, šlo o vysoce postavenou představitelku kdysi slavného rodu.
Večer pak byl oslavou a radostí. Nejdříve jsme pokáceli čtyři vzrostlé stromy a hranici díky mladým jinochů postavili, abychom pak nejdříve k divadlu a pak ohni a zpěvu zasedli. Vše bylo v přítomnosti jeho jasnosti krále, jeho dvora i milosti kardinála. Krásné a skvělé to bylo, zvláště když dezert z pravé smetany a ovoce, jako tradičně, se podával. Vrcholem všeho pak byl obřad lístků březových, který se jako tradičně u ohně táborového se činí. Nové i vyšší hodnoty byly uděleny a nejedno oko nezůstalo suché. Jsem hrdý na své muže a ženy, kteří po celý rok projevovali statečnost, vytrvalost a zbožnost, přesně tak, jak nám přikazuje náš zákoník.

Den dvanáctý: šarvátky zapomenuty aneb jako jeden muž proti kacířům v La Rochell

čtvrtek: dopolední program byl zajímavý do všech částí. Každý si mohl vybrat dle naturelu, jedni se věnovali vylepšování umění střeleckého, další kreativní tvorbě na plátno, jiná signalizaci v Morseho abecedě a ti nejzdatnější a nejodhodlanější vyrazili do vůkolních hvozdů nakácet stromy k rekonstrukci pevnostního paláce. Zvláště skupina dřevorubců bez ohledu na pohlaví se nesmírně činila, a tak o poledni bylo poraženo 22 stromů a průměrné délce 16 metrů a zároveň stáhnuto celým plukem z kopce dolů. Dřina i zábava to byla výrazná, nicméně zkušenost s kácením je k nezaplacení, určitě se bude ještě v budoucnu hodit.
Odpoledne došlo k mimořádné události, část příslušníku našeho pluku se vzbouřila po tom, co byly navýšeny daně mimořádný odvod římskému svatému otci. Vzbouřenci odešli k La Rochell a přidali se ke kacířům podporovaným zlotřilými Angličany v čele s vévodou Buckinghamem. Tím lumpem, který naši úžasnou přešlechetnou královnu v uplynulých dnech sváděl a skoro na cestu odpadlictví a neřesti svedl. Král ve spojení s kardinálovými vojsky nařídil vyrazit dobýt pevnost La Rochell, pobýt všechny odpadlíky a pevnost navěky zbořit. A tak jsme vyrazili vstříc novému dobrodružství. Nutno říci, že toto nebyl z úkolů z nejjednodušších, zvláště když jsme bojovali proti našim odpadlým bratřím. Nicméně, po velmi úporném boji s velkými ztrátami jsme slavně zvítězili a pevnost dobyli. Zvláště se činili ti nejmenší z nás, a to i přes nasazení dělostřelectva naším protivníkem. Srdnatě se bili bez ohledu na šrámu a fyzickou sílu obránců. Skvrnou na našem kabátě pak bylo, že se našli nějací mezi námi, kdo se k vzbouřencům chtěli přidati, ale popravy pro výstrahu učinili odpadlickým náladám přítrž.
Večer pak byl poklidný v oslavách skvělého vítězství. Oheň, strunné nástroje a zpěv byly sladké naším uším, stejně jako kázání slova Božího, které dnes bylo připraveno pro mladší a starší členy naše, aby správně pochopeno bylo. Zcela koncový sladkým bodem pak byla kratochvíle až Finského království importována, tedy sauna. Zvláště romantické saunování bylo i díky skutečnosti, že měsíc v úplňku vyšel až později, a tedy jsme si mohli užíti tepla potní chýše za svitu hvězd a temna potemnělých luk a lesů. Sladce se nám spalo.

Den jedenáctý: úprkem do Paříže a na pak slavný ples s gurmetskou hostinou

středa: jedna z členek hnědé setniny zvaná Kulíšek našla den před dneškem podkovu, a to jako by předznamenalo den dnešní. Okolo deváté hodny ranní se na naši základnu dostavil jízdní oddíl a naše setniny byly podrobeny výcviku na koních. Nutno dodati, že za všeobecného zájmu, ba i nadšení vše přítomných. Jízda na koni totiž není každý den, i když jste pravý mušketýr.
Odpoledne pak setniny vyrazily z Anglie směr Paříž, aby donesly nově zhotovené přívěsky. Bylo to naprosto osudové, protože již na dnešní večer byl naplánován ples pro královnu a bez přívěsků by došlo k velkému karambolu. V cestě stále krom jiného i přístavní policie, která mušketýry při návratu do vlasti řádně prověřila. Kontrola byla natolik důkladná a náročná, že i medikus, který s mušketýry stále v doprovodu cestuje si nohu svou zranil, a tak pro dlouhé pochody a bojovou činnosti vyřazen byl. Nicméně, napravovač kostí nebyl třeba, jen obyčejný felčar s jakousi lampou, kterou posvítil a zjistil, že noha jest v pořádku, jen oteklá.
Večer byl mimořádně slavnostní, pro krále setniny připravily slavnostní menu o třech chodech a je třeba konstatovati, že kreativita, stejně jako každý rok, byla mimořádná. I ctihodný kardinál vysekl poklonu a díky za opulentní festival chutí a barev. Na konci dnešního zápisu pak musím vypíchnouti událost, kdy mušketýři donesli diamantové přívěšky a kardinál ostrouhal pověstnou mrkvičku, neboť šíji královny zdobil set darovaný králem. Všichni byli spokojeni, jen kardinál byl bledý více než obvykle, zda zlostí, či zkaženým mešním vínem a následnou žaludeční nevolností nevíme, ale na červeném pozadí svého oblečení byl bledý jako Karkulka v márnici.

Den desátý: kam se poděly diamanty

úterý: jak v posledních dnech se stalo zvykem, dopolední čas byl vyplněn tužením těla sportem. Proč taky ne, když audience u lorda Buckinghama byla naplánována třetí hodinu odpolední. Do té doby bylo i dosti času si udělati společný portrét, který ozvláštnil vítr dující odpolední strany. Audience dopadla dobře, jen došlo k odhalení, že lady De Winter ukradla diamanty ctihodnému lordovi a bylo potřeba jiné nalézti a zlatníkovi přinést. Proto lord Buckingham využil služeb mušketýrů a vyslal všechny setniny k vymáhání diamantů k ctihodným rodinám Anglie, které se samozřejmě nehodlaly svých cenných kousků rodinných pokladů vzdát dobrovolně. Tedy, v podvečerních hodinách se, jako již po kolikáté, strhla mocná bitva o diamanty. Bitva to byla náramná, jen ji jednou narušila, jak mi bylo vysvětleno našimi učenci, časoprostorová diskontinuita. V jedné chvíli se mezi nás přimísili dávní elfové a se zcela netypickými larpovými zbraněmi mezi námi proběhly v jaké si jiné vzájemné půtce. Naštěstí spor elfů z jiného tábora přes nás přešel a vypařil se velmi rychle, takže naše aktivity nebyly vůbec narušeny. Naši vojáci si totiž hledí svého a nějací blekotající dávní tvorové jsou pod rozlišovací schopnost. Druhák, boj byl na ocásky veverčí a kordy byly ve zbrojnici v táboře. Na druhou stranu, kdybychom zbraně měli s sebou, lehce je rozdrtíme, bylo vidět, že umění bojem jsou mí muži zoceleni daleko více.
Noc, ta byla opravdu zajímavá. Zlatník, který měl připravit přívěšky pro královnu zazmatkoval a bylo mu třeba pomoci, neboť pokud by ráno práci neodevzdal, svistem sekery by o poledne popraven byl. Tedy kolem první hodiny ranní byli všichni vzbuzeni a museli v loukách vůkol svíce najít a u jedné největší z drahokamů najíti a v ohni zprubnovati, aby byl ozkoušen, zda do diamantového přívěšku zasazen může býti. Protože šlo o prestiž, setniny mezi sebou úporně zápasily, jak v tom, kdo dříve drahokam – vejce najde, ale hlavně, kdo dříve jej vroucí vodě uvaří. A jak bylo očekáváno, do hodiny bylo vše hotovo a mohlo se jíti opět na kutě.

Den devátý: plavba přes kanál La Manche

pondělí: dopolední mače ve vybíjené a z ameriky importované indiánské házené předznamenaly další fázi sportovního turnaje. Leč nejen sportem je mušketýr živ. Služba má přednost a setniny jsou na cestě k lordu Buckinghamovi. Brání jim však spletitá síť ulic k přístavu a pak plavba přes kanál. Cesta uličkami zarostlými hložím, ostružinou a trávou vysokou po hruď dospělého muže zabrala skoro dvě hodiny, a přitom břeh Anglie byl vzdálen od tábora pouhé čtyři kilometry. Jest však pravdou, že úkoly po cestě byly velmi náročné a protivenství rozmanitá. Plazit se houštinami a k tomu být slepý, to není jen tak. To vše pak přibyla plavba přes kanál La Manche. Každý z členů setnin měl v ruce ještě jednoho mušketýra z papíru jako zavazadlo, které se nesmí namočit. Úkol to těžký, zvláště když musíte uplavat cca 230 metrů. Přesto musím, jako již poněkolikáté, poznamenat, že setniny si vedly statečně. Dokonce i ti, kdož v umění plaveckém nevynikají se vybičovali přímo k mimořádnému výkonu. Tedy, úkol byl splněn, setniny jsou v Anglii a směřují k paláci lorda Buckinghama zachránit čest královny a zabránit ostudě Francie.

Den osmý: nejdříve mše se křtem, a pak královna v ohrožení a cesta z Paříže

Neděle: jako bohabojní vojáci krále i Krista jsme v dopoledních hodinách zasedli k nedělnímu shromáždění. Tato chvíle byla zvláště silná, neboť jeden z mužů takzvaný Husičky byl v romantickém rybníce na Lukách za přítomnosti všech setnin pokřtěn. Dalo by se říci, že nedělní idyla by mohla poklidně plynout až ke klekání, nicméně brzo po obědu došlo k velmi nepříjemné situaci. Kardinál De Richelieu se dozvěděl o skutečnosti, že králův diamantový dar královně je z části v rukou lorda Buckinghama. Přesvědčil mazaně krále, že je třeba královnu povzbudit, ideálně velkým plesem, neboť plesy miluje. A co více, král se nechal přesvědčit, že ples bude do týdne, přičemž na něm musí královna na své šíji míti králem darované diamantové přívěšky, které jsou v Londýně. Naštěstí komorná královna přišla se skvělým nápadem požádat mušketýry o dovezení přívěsků. Ihned byli hotovi a přes odpor a sledování kardinálových gardistů se vytratili z Paříže. Na straně mušketýrů byl ztráty, ale v přijatelné míře třiceti procent. Co se dalo dělat, gardisté po cestě od základny ke skále nad Nedomýnským potokem byli všude. Nicméně další cesta do Calaise proběhla lépe, tedy až na počáteční kolmou stěnu s bučinami. Naštěstí, prostor pro přechod byl tak široký, že nebozí gardisté žádnou ze setnin nenašli a tím pádem ani nenapadli.
Večer pak setniny strávili v přístavní krčmě, kde hrou v kostky v místním turnaji naprosto zdecimovaly místní hráče. O co více, že Calaise je známo slavnými turnaji v kostky a vrhcáby.

Den sedmý: slavný to příjezd krále Ludvíka XIII a večerní pasování

Sobota: zběsilý tělocvik mojí rosničky přetrvával i dnešního dne, a to i přesto, že jsme očekávali příjezd jeho veličenstva Ludvíka XIII a má zelená přítelkyně měla nařízeno již od nešpor státi v pozoru. To způsobilo, že příjezd jeho veličenstva se neodehrál s Petrovickým koňským oddílem, ale v koně byli proměněni někteří sloužící. Je ale pravdou, že ržání a nasazení byla možná ještě větší než místní plnokrevníci. Král přijel slavně a jeho antré bylo jako vždy plné nečekané improvizace a bystrovtipu kořeněného zdatným sekundováním dvořanů jeho milosti.
Přepršky i bouře, která se přes naši základnu přehnala byla důvodem zrušení olympijského špásování, nicméně čas pod bubnujícími kapkami na stanových celtách byl využit k přípravě mohutného kulturně zábavného programu plánovaného na podvečerní hodiny po slavnosti pasování nových mušketýrů. Ta nastala s úderem sedmé večerní, kdy jednotlivé setniny pod praporci svých bojových znaků, v defilé v čele s mou maličkostí připochodovaly v slavnostním útvaru před krále. Následně pak byli jednotlivý zájemci o službu v mém pluku králem pasováni, přičemž slavný to slib věrnosti králi, vlasti a Bohu písemně svým podpisem i ústy svými stvrdili. Následoval pak žertovný program, který nemá obdob, co naše základna pamatuje. Byl to festival všech možných chutí a vjemů. Zvláště divadelní kusy byly mimořádné, břitké svým slovem, vyšperkované humorem, přičemž pomyslnou třešničku na dortové homoli pak završili královi dvořané v povedené taškařici Goulasch a společenské satiře Tady žije blbec.
Po skončení křepčení bylo přehozeno na trochu vážnější notu. Z rukou vážených mužů meče byl zapálen slavnostní oheň, naši minesengři a dvorní kapela vedla vše do zpěvu, a dokonce i obecenstvo se dalo do tance. Mladý královský kaplan pak v interaktivním kázání o králi Nabuchodnozorovi z biblické knihy Daniel pohovořil, neboť jak známo, v týdnu naše statečné setniny originál této knihy z dávného kodexu zachránily a do rukou krále doručily. Plameny ohně se svitem hvězd a ticho lesa pak ještě po půlnoci na mnohé působily, takže zakončení slavnostní ohne bylo až při druhé hlídce noční.

Den šestý: Vévoda z Buckinghamu a královna

Pátek: již od brzkého rána má rosnička v láhvi zběsile skákala po žebříku nahoru a dolů. Aby také ne, když mraky hnané od Normandie dorazily i k nám a naší suchem zkoušenou zemi začaly zavlažovati provazy vody. V důsledku těchto atmosférický jevů program byl přesunut do jídelny praporu. Čas byl zkrácen tradičními hrami s čertovými obrázky i kostkami bo i vrhcáby jsme leckde zahlédl. Nicméně skvělým více než doplňkem byly aktivity vyvazování vlasů z provázků bavlníků dovezených z našich kolonií v Américe, i kresba příběhů na papír s dvorním karikaturistou a malířem, samotným Athosem, hrabětem z …

Odpoledne pak bylo naplněno za protrhané oblohy plněné sluncem zasvěceno finálovým soubojům v našich turnajích v Ringu a Lagori. Boj to byl drsný, však férový, plný obratů a napětí. Opravdu chrabří, statní junáci a mladé ženy bez bázně a slabosti či změkčilosti, praví to rytíři Francie.

V posled pak musím napsati o jedné záležitosti, která hrozí skandálem přímo mezinárodních rozměrů. Z největší pravděpodobností se v Paříži ubytoval v hospodě U Tří pštrosích klováků jistý anglický gentleman. Jak naše Securité zjistila, došlo k jeho tajnému setkání s jeho výsostí, převzácnou královnou, Annou Rakouskou. Jeli tomu tak, pak kardinál Richeliue dostane vskutku řádně nabito. Čest naší milované královny bude na našich mušketýrech, kteří dnes v noci šli ve stopách toho nechutného Angličana, který láme srdce královny naší a lascivní návrhy ji přednáší. Naštěstí náš elitní prapor zjistil podrobnosti, a i když bylo potřeba po půlnoci vstávati a znovu mozek se všema smysly nahazovati, přinesli si informace a zprávy, které snad pomohou tento románek a jeho důsledky důsledně vymazat a čest královny i přes okolnosti uchrániti.

Den pátý: Sinajský kodex aneb cesta tam a zase zpět

Čtvrtek: naše dobrodružství začalo již předchozího dne o klekání, kdy setniny vybraných mužů a žen se za večerního vyzvánění zvonů Notre-Dam tajně proplížily uličkami Paříže a vyrazily k cíli, a to k archivu v Avignonské papežské pevnosti. Menší a drobnější část ze zbylých setnin pak pod vedením poručíků Nikol a Soni se věnovali drobným, leč zajímavým hrám. Došlo k však k jedné závažné události. Pro vyčerpání a ospalost bylo mladým rekrutům sice dovoleno spáti pod hvězdnou oblohou, nicméně hlídky byly zrušeny. A to se nevyplatilo, byly zcizeny vlajky, a to jak naše státní národní, tak i vlajka naší gardy. Ta ostuda, stožáry prázdné a ta dehonestace, hrozilo, že zvláštní prapor hraběte Sourcoufa bude bez milosti zrušen. Naštěstí se během dne ukázalo, že odcizení vlajek neměli na svědomí zákeřní útočníci z vedlejších táborů, ale právě dorazivši skupina plukovního hudebního odřadu, která prověřila naši bdělost. Ještě, že to takto dopadlo, byla učiněna významná opatření, by se tato děsivá událost již nestala. Ale zpět k naši bojovníkům na cestě do Avignonu. Noc byla pro mnohé těžká, dvacet tři kilometrů udělalo s nohami své, zvláště, když cesta byla prošpikovaná šiframi, úkoly ve vesnicích po cestě a dalšími řízeními osudu i života. Některé skupiny již k půlnoci bivakovaly, některé na pokraji fyzického i duševního vyčerpání dorazily k hodině ranní na místo bivaku. Měly štěstí, že napadení červenými gardisty je minulo, což se nedá říci o těch, kdo v terénu zalehli dříve, nicméně byli stateční a dali jim co proto. Ranní přesun k propsati Macocha pak taktéž stál za to. Jen dvě skupiny dorazily včas, třetí, špatně volící trasu postupu v důsledku ne dobře zvoleného odhadu mapy, dorazila minutu po tom, co se za ostatními zavřely dveře do jeskynního systému kde krom obdivovaných krás čekaly na dně hluboké macošské propasti zprávy o dalším postupu. Následoval pak po vyplutí z podzemní řeky a pochod ke konečnému boji na Avignonském hradě Blanseku. Vítězství bylo drtivé, stejně jako pochod zpět prošpikovaný útoky kardinálových bojovníků, které po slavném vítězství na Blanseku pozbyli morálních sil a jejich výpady byly spíše drobné, zkrátka napíchli jsme je na rožeň a nasekali na fašírku, jen zabalit do masného papíru a poslat tomu červenému slizounovi, kardinálovi. Včas, kdy velcí šli na Blansek, malí se statečně popasovali s trasou délky osmi tři čtvrtě mil tedy, dle nového počítání vědců naší slavné Académie des Sciences, čtrnáct kilometrů. Společné setkání všech v naší pevnosti bylo radostné a plné povídání prožitých příběhů i pění písní duchovních spolu s krátkým výkladem slova Božího. Vždyť proč ne, dmeme se pýchou nad obětavostí, statečností a vytrvalostí našich statečných příslušníků královského praporu, kteří se nebojí a jsou schopni učiniti cokoli což jako úkol se před ne postaví.

Den čtvrtý: cech vazačů uzlů / Sinajský kodex

 

Středa: každý příslušník zvláštních jezdeckých jednotek krále (Chevaliers Royal) musí zvládnout vázat rozličné uzly a svázat i spojit rozličné materiály. Proto jsme najmuli experty z cechu vazačů uzlů k tomu, aby zdokonalili schopnosti našich setnin. Jako kontrolní test pak byla stavba co nejvyšší věže. Nutno dodat, že zde se uplatnilo přísloví, když dva děla jí totéž, není to totéž. Setniny bez velitelů jen s juniorskými veliteli byly sice velmi motivované, nicméně chyběly jisté znalosti z fyziky a nauky o konstrukcích, a tak vlajkové věže až na dvě vypadaly jen jako gumové zrůdičky.

Odpoledne jsme pak pokračovali v zápasech ringo a lagori. Leč sportování nebylo až tak dlouhé. Král projevil přání a jeho přání je přímo příkazem. To bylo tak: Lůďa, tedy král Francie je znám svým vztahem k historii. Dozvěděl se, že existuje nejen doteď používané latinské vydání bible zvané Vulgáta, ale v bývalém sídle papežů v Avignonu je patrně kodex v původním jazyce. Vysílá tedy své nejschopnější muže, aby předešli katolického kardinála a tuto vzácnost zachránit. Díky původním jazykům, budeme mít přesné znění Bible a budeme moci nechat přeložit písmo svaté do francouzštiny, kardinálovi, inkvizici i papeži navzdory! —

Protože král je zaměstnán bitvou u La Rochelle, pověřil svého důvěrníka tedy mou maličkost, barona Du Tréville, zařízením tohoto delikátního úkolu. Je třeba jednat tajně bez vědomí kardinála. Všichni jsou uvolněni na zdravotní dovolenou a pokradmu se vydají na nebezpečnou misi.

Den třetí: Králův dluh aneb jak zachránit Ludvíkovu čest a pokladnu

 

Úterý: nejen mečem je voják živ, ale i rozličnou zábavou v tužení těla. Již tradicí se stalo několik oblíbených her, kteréž se rok co rok v našem pluku hrají. Lagori a ringo, toť pro zdatnost, obratnost a vytrvalost jest hra tužící jak tělo i mysl.

Hra však není vše, politická situace v pozadí Louvre se dramaticky změnila. Král má jistý dluh, který vznikl ne zrovna výhodnou půjčkou 400 % od papežské kurie, kterou zařídil mazaný kardinál Richelieu. A zrovna v těchto dnech je potřeba zaplatit nové výdaje na válku s kacíři na severu země. Vojska obléhají La Rochell a pokud se nenaplní plukovní pokladny, vojáci ztratí motivaci a válka nemusí dopadnout dobře, zvláště když proradní angličané v čele s vévodou z Buckinghamu se chystají proradným kacířům v pevnosti pomoci svým vojskem. Proto byly vyslány setniny velitelem Sourcoufem tajně na hranice se Španěly, kde se v Pyreneích v jednom z klášterů ukrývá zbytek z nesmírného bohatství Templářského řádu, a který by se hodil jak králi, tak samotnému Sourcoufovi. Brání jej však bojovný klášterní řád, který se snaží využít poklad k politickým cílům ve Francii. To mu je třeba zabránit a prokletý klášter i se sektáři vyhubit a vypálit.

No prostě mlata to byla náramná, svědectvím jsou nadšené tváře bojovníků i mírné potlučení některých končetin i trupů účastníků boje včetně ohnutého nosu zdravotníka. Nicméně, stálo to za to. Zvláště, kdy pravidla boje i sama bitva byla naprostou inovací v historii pluku zatím nezaznamenanou.

Den druhý: Přepadení dostavníku a Porthos v nebezpečí v Bastile


Pondělí: den začal velmi zdařile, mužstvo v rekordním čase připravilo těžbou dřevo pro plukovní kuchyni i zpracování novinky z Ameriky, jakési zemní hlízy, brambor ji myslím říkají. Další část dne byla ve znamení věd kartografických. Mladí rekruti se cvičili v umění orientace, a to jak bez, tak i pomocí novinky, a to vylepšeného kompasu – buzoly. K tomu jim posloužilo nové vydání map naší znamenité Societé de la cartografiede l`Académie Royale. Vše hodilo hned samý den odpoledne. Během výcviku, který vedl jeden z nejlepších šermířů lyonské školy mistr meče hrabě DeFlorykkon se doslova připlazil poručík Athos, prošpikovaný šípem jako beruška na špendlíku. Stačil jen hlesnout, že dostavník s královou poštou chráněný ozbrojeným doprovodem mušketýrů byl zákeřně přepaden kardinálovými gardisty. Hrabě Sourcoufe ihned vyslal šest setnin k zajištění prostoru. Setniny díky azimutům dorazily rychle i přes značné převýšení. Žel, Porthos byl unesen do Bastily.  O co horší, v lesích vůkol byl rozestavěn pluk gardistů. Cesta zpět byla více než dobrodružná, tráva vysoká do výše dospělého muže, skalky, bažiny a nepřehledné remízky se zákeřnými gardisty i na meče došlo. Přesto, i přes malé ztráty, se setniny vrátili v pořádku zpět.

Večer pak byl ve znamení duchovních písní sen slovem plukovního kněze na téma Iz 61 kapitoly – přišel osvobodit zajaté. Slovo bylo velmi adresné a přesné. Zvláště v souvislosti s nočním osvobozením zajatého Porthose. Průnik do Bastily a osvobození vězně z nejtemnějšího vězení Francie se navždy zapíše do historie pluku hraběte Sourcoufa.

Den první: cesta do Paříže

Neděle: zchudlý gaskoňský šlechtic d´Artagnan se rozhodl po prodeji svého majetku vstoupit do služeb našeho pluku. Cestou nadchl i dav dalších chudých příslušníků nízké francouzské šlechty. I přes díru v kapse jednalo se o výkvět inteligence, síly, zručnosti a zdatnosti, tedy pravých nadějí naší válkou s kacíři i proradnými angličany zkoušenou milovanou Francií. Již příjezd ctihodného pana d´Artagnana upozornil, že se nebude jednat o tuctového zemana, ale srdnatého muže. Během hodiny stihl urazit a k souboji vyzvat tři z nejpřednějších mušketýrů. Nicméně střet s kardinálovou gardou zapředl nové přátelství, neboť nouze i společné problémy spojují. V tomto stavu se pak celá skupina dychtivých zájemců ocitla v mém paláci, abych je vyslechl a rozhodl, zda je vyslyším a příjmu do mušketýrského stavu. Nicméně, jsme se rozhodl, že musí získat ostruhy a tak jsem celou skupinu vyslal s doporučením k svému příteli, hraběti Sourcoufovi, který je velitelem zvláštního královského pluku. Zde byli laskavě přijmutí a zařazeni k plnění speciálních operací nemožných pro regulérní armádu.